Po porážce s Carlosem Ulbergem se na Jiřího Procházku sesypala vlna reakcí, jakou si v Česku vyslouží jen ti největší. Neřeší se jen samotný výsledek, ale hlavně moment, kdy podle vlastních slov polevil.
Zatímco část fanoušků mluví o nepochopitelné chybě, v zahraničí už zaznívají ještě tvrdší slova. Právě to ale ukazuje, jak vysoko se český samuraj dostal. U průměrných bojovníků se totiž svět nezastaví.
Největší rozruch vyvolalo Procházkovo přiznání po titulové bitvě na UFC 327. Sám připustil, že v klíčový moment udělal chybu a později to shrnul velmi tvrdě i vůči sobě. Zápas s Ulbergem přitom dlouho vypadal nadějně, protože Novozélanďan si v průběhu prvního kola poranil koleno. Nakonec ale právě Jiřího zaváhání otevřelo cestu k obratu a Ulberg zvítězil knockoutem v čase 3:45 prvního kola.
A pak to přišlo. Carlos Ulberg jeho slova o soucitu veřejně smetl ze stolu a označil je za „bullsh*t“. Dokonce zašel ještě dál a Procházku nazval „pretenderem“, tedy někým, kdo si podle něj jen hraje na samuraje pro publikum. To už nebyla běžná pozápasová výměna, ale otevřený útok na Jiřího identitu a styl, kterým se prezentuje celou kariéru.
Ozval se i Alex Pereira, tedy muž, který Procházku v minulosti dvakrát porazil. Brazilec prohlásil, že Jiří doplatil na svou „samurai warrior mentality“. Jinými slovy, podle Pereiry ho stálo titul to, že zůstal věrný svému nastavení a nešel čistě pragmatickou cestou. Z venku to zní jako kritika. Ve skutečnosti je v tom ale i odpověď na otázku, proč je Procházka pro tolik lidí tak fascinující. On zkrátka nikdy nebyl kalkulátor.
Podobně ostře mluvil i uznávaný trenér Ray Longo, který nechápal, proč Jiří v rozhodující chvíli soupeře nedorazil. V Americe tak teď Procházka schytává přesně to, co přichází s velkým jménem. Když někdo patří mezi nejvýraznější tváře divize, každé zaváhání se rozebírá do posledního detailu.
Jenže právě tady je fér připomenout, kdo Jiří Procházka vlastně je a co už pro český sport dokázal. V roce 2022 porazil na UFC 275 Glovera Teixeiru submisí v pátém kole a stal se vůbec prvním českým šampionem v historii UFC. Nebyla to žádná opatrná výhra na body, ale krvavá válka, která se okamžitě zařadila mezi největší zápasy své doby. Už tehdy svět pochopil, že z Brna nepřišel obyčejný bojovník, ale zjev.
A nebyla to náhoda. UFC samo ve svých kariérních highlightsech připomíná, že Procházka se stal šampionem už ve svém třetím zápase v organizaci. To je na této úrovni mimořádná věc. Do UFC navíc nepřišel jako neznámý kluk z regionu, ale jako bývalý šampion RIZINu a bojovník, který si roky budoval pověst jednoho z nejdivočejších a nejatraktivnějších ranařů světa.
Stačí si připomenout jeho cestu. Debut v UFC proti Volkanu Oezdemirovi, brutální knockout Dominicka Reyese, titulová řežba s Teixeirou, návratové vítězství nad Aleksandarem Rakićem i velké bitvy, které z něj udělaly miláčka publika. Procházka není typ, který by si budoval bilanci na nudných zápasech. Právě naopak. Když jde do akce on, fanoušci čekají chaos, riziko a momenty, které se zapisují do historie.
A přesně to je důvod, proč je dnes pro českou republiku tak důležitý. Jiří Procházka neudělal jméno jen sám sobě. Vynesl české MMA mezi absolutní světovou elitu a dokázal, že i borec z tuzemska může být hlavní tváří galavečerů UFC. Získal titul, bojoval o něj opakovaně, pravidelně nastupoval v zápasech, o kterých mluvil celý svět, a stal se symbolem českého bojovníka i pro fanoušky za hranicemi.
Na Jiřím je navíc zvláštní jedna věc. To, co mu dnes lidé vyčítají, ho zároveň dostalo až na vrchol. Jeho zvláštní mentalita, důraz na čest, samurajské principy, ochota jít do rizika a odmítání polovičatosti z něj udělaly fenomén. Ano, tentokrát ho to možná stálo titul. Jenže bez téhle povahy by zřejmě nikdy nepřepsal českou sportovní historii.
Po návratu domů navíc ukázal, že se neschovává. Nevymlouval se donekonečna, nic nepřikrášloval a přiznal vlastní selhání. Krátce po zápase zároveň prožil i zásadní osobní moment, když se mu narodila dcera Eleonora. I v tomhle je Procházka jiný než mnozí ostatní. Když padne, nesvede to na okolí. Když přijde rána, jde jí naproti čelem.
Dnes je jednoduché přidat se k davu a říct, že tohle pokazil. Jenže stejně tak je potřeba říct i druhou věc: bez Jiřího Procházky by české MMA nikdy nebylo tam, kde je dnes. Ať už s ním někdo souhlasí, nebo ne, pořád je to muž, který jako první přinesl do Česka titul z UFC a zůstává jednou z nejrespektovanějších tváří, jaké jsme kdy v bojových sportech měli.
Jestli je teď terčem kritiky, pak hlavně proto, že od něj svět čeká maximum, což se neděje u průměrných jmen.