Bratislavská klec se ještě chvěla po pětadvaceti minutách brutální bitvy, v níž se střetl Dominik Humburger s Kerimem Engizekem. Proč nakonec odešel český bojovník poražen, třebaže měl navrch? Zkušený zápasník Karlos Vémola vzal do ruky elektronickou tužku a rozebral klíčové okamžiky, které rozhodly o osudu titulového zápasu.
Tlak, který změnil pravidla hry
První kolo patřilo Humburgerovi, druhé si s odřenýma ušima připsal Engizek. Stav byl srovnaný a schylovalo se k dramatickému finále. Právě v něm, jak Vémola poukázal, se naplno projevila šampionská vyzrálost. Německý bojovník pochopil, že stát před rozjetým „Hambáčem“ a vyměňovat si s ním rány, není cesta k vítězství.
„Dominik byl tím, kdo od začátku udával tempo, držel střed klece a nutil šampiona reagovat,“ vysvětlil Vémola aktivní přístup svého týmového kolegy. Právě tato neustálá ofenziva a tlak přiměly Engizeka k radikální změně strategie. Místo aby dál riskoval v postoji, kde Humburger prokazoval obrovskou odolnost a odhodlání, vsadil na úplně jinou kartu.
Únik k pletivu
Jako správný šampion Engizek vycítil, že by mu zápas mohl protéct mezi prsty. Zhruba v polovině třetího kola, kdy byl do té doby pasivnější, přeřadil na vyšší rychlost a přešel k wrestlingu. „Až do té chvíle to bylo naprosto vyrovnané kolo, jenže pak přišel první takedown, kterým začal šampion sbírat body,“ poznamenal Karlos Vémola a upozornil na zásadní zlom.
Engizek se vrhl po nohách, strhl Humburgera na zem a spustil kolotoč, ze kterého už nebylo úniku. Třebaže se Dominik dokázal postavit, Engizek ho okamžitě znovu sevřel u pletiva. „Vycítil, že tudy vede cesta. Nikam ho nepouštěl, jen ho kontroloval a sbíral cenný čas i body,“ rozebral taktický manévr.
Vítězství bez jediné rány navíc
Zatímco v jiných duelech, například s Patrikem Kinclem, byl Engizek v postoji sebevědomý, tady se přestřelkám cíleně vyhýbal. Pár úderů a znovu ponor pro takedown. A pak znovu a znovu. Nepokoušel se o žádný drtivý ground and pound ani o submisi. Jeho cílem bylo jediné: udržet Humburgera na zemi, nedovolit mu vrátit se do středu klece a nenechat ho trefovat.
„Spojil ruce pod zadkem a zase ho hodil. Byla to čistě kontrola bez snahy způsobit větší poškození, pročež si tímto způsobem naprosto chytře zajistil vítězství,“ ocenil Vémola taktickou vyspělost německého bojovníka. Přestože Humburger ukázal neuvěřitelnou vůli, zkušenosti šampiona tentokrát slavily úspěch. „Dominik tam nechal obrovské srdce. Pro mě to byl bezpochyby zápas večera a respekt si zaslouží oba,“ uzavřel Vémola.