Nejprve pár slov, pak první výsměchy, nakonec staré křivdy vytažené přímo na stůl. Tisková konference ke Clashi 16 nepůsobila jako klidné představení karty, ale spíš jako večer, kdy se napětí přelévalo z jedné židle na druhou.
Pódium, na kterém se střídal cirkus s opravdovým napětím
Clash už dávno neprodává jen zápasy. Prodává atmosféru, výstřednost a pocit, že se kdykoli může stát něco, co se vymkne kontrole. Přesně tak působila i tisková konference k šestnáctému turnaji. Na jednom místě se sešli staří známí provokatéři, návratové tváře i lidé, kteří se teprve chystají ukrást kus pozornosti pro sebe.
Už první blok naznačil, že o podivné momenty nebude nouze. Mluvilo se o souboji, v němž dva borci nastoupí proti osmi soupeřům najednou. Matouš Podhorný přitom s úsměvem slíbil: „Do pravidel jsem si prosadil čela, na ta se těším nejvíc. Doufám, že zlomím aspoň tři nosy, než padneme, pokud padneme.“ Přesně ten druh věty, který do normální sportovní tiskovky nepatří, ale ke Clashi sedí až nepříjemně dokonale.
Do toho přišel Leo Beránek, kolem nějž je téměř vždycky cítit zvláštní směs zvědavosti a průšvihu. Když si do něj Tomáš Le Sy rýpl slovy „Zatím je oblečený, uvidíme, co bude dál,“ sál přesně věděl, na co naráží. Jeho soupeř Petr Reif pak sice držel klidnější tón, ale i on si nechal zadní vrátka pro tvrdý vzkaz. „Věřím, že nebude faulovat. Pokud by fauloval, tak ho uškrtím,“ prohlásil.
Mawar zpátky, Sivák bez trpělivosti
Vedle všeho divadla se ale na pódiu objevila i jména, která v sobě nesou jinou váhu. Velkou pozornost přitáhl návrat Tadeáše Růžičky, který po dlouhé pauze mluvil stručně, ale dost jasně. „Bude to zápas po dvou letech, měl jsem dlouhou pauzu,“ řekl a vzápětí přidal slib, že se vrací silnější. Pro Clash je to přesně ten typ comebacku, který se prodává skoro sám.
Jenže nejostřejší moment večera nakonec nepřišel u ohlášení návratu, ale ve chvíli, kdy se slova chopil Václav Sivák. Zpočátku ještě mluvil věcně a k zápasu se stavěl s respektem. „Na zápas se těším, je to zase skok v mé kariéře,“ poznamenal. Pak se ale stočil k Václavu Mikuláškovi a bylo po klidu.
„Nedělej frajera. Když na mě plivala celá Česká republika, přidal ses jako ovce. Ukázal jsi, jaký jsi charakter,“ vypálil před všemi. V tu chvíli už nešlo o promo, ale o osobní účet, který zjevně zůstal dlouho otevřený. Mikulášek se snažil reagovat, jenže bylo vidět, že mezi nimi už nezůstalo nic, co by připomínalo starou pohodu.
Clash zase trefil přesně to, co chce
Možná právě v tom je celé kouzlo i problém podobných akcí zároveň. Vedle sebe tu stojí sportovní ambice, absurdní nápady, egotripy i skutečné křivdy. Jedna bojovnice mává pásy, jiná mluví o zabití soupeřky. Jeden host řeší policii, druhý staré dluhy, třetí se vrací po letech zpátky do světel.
Samotný galavečer začne až 6. června, ale první kolo se odehrálo už teď. Na stole, u mikrofonů, ve výrazech, které byly chvílemi výmluvnější než celé odpovědi. A pokud někdo čekal jen obyčejné představení zápasové karty, dostal večer, který spíš připomínal otevřenou zkoušku chaosu.