Luxus naoko, dluhy doopravdy. Zatímco běžný smrtelník v insolvenci obrací každou korunu, ostravská carevna přepisuje učebnice finanční gramotnosti. Říká se, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. V případě podnikání slečny Adély Pulcové se ale zdá, že chaos zvládá hlavně ji.
Účetnictví z říše divů a daně z kompotované řepy
Dne 20. března 2026 a následně znovu 7. dubna 2026 dorazilo na Městský úřad v Rumburku doporučené psaní. Ne, nebyl to valentýnský dopis opozdilého ctitele, ale podnět k prošetření opakovaného porušování živnostenského zákona. Úřad, který už zažil ledacos, se tak znovu ponořil do dobrodružství jménem „kde vlastně Adéla podniká“.
A výsledek? Inu, kdybychom to měli říct odborně: nikde…
Na adrese, kde má být sídlo podnikání, není ani cedulka, ani známky života. Podnikání tak připomíná spíš městskou legendu než realitu. Úřad proto zahájil živnostenskou kontrolu, která, jak už to bývá, poběží pomalu, ale jistě.
Zatímco rumburští úředníci marně pátrají v terénu po jejím sídle, Adéla už pečlivě shromažďuje podklady pro své „účetní oddělení“.
Zlatým hřebem její nedávné nákupní horečky byla návštěva supermarketu. Naházela do košíku zlevněné termixy, kompotovanou řepu na lepší trávení svého ostravského metuzaléma a předraženou kávu ze Starbucksu.
Naprostý kolaps logiky však přišel u pokladny. Účtenku od rohlíků a zlevněné řepy si totiž pečlivě uschovala. „To si musím nechat pro svou účetní,“ řekla… Představa, jak se profesionální účetní snaží finančáku obhájit odpočet zlevněných jogurtů a rohlíků na firmu, která v Rumburku reálně neexistuje, je prostě k nezaplacení.
Půjčky „do pátku“ a sponzoring pro seniora
A teď k otázce, která visí ve vzduchu jako levné aroma v kelímku ze Starbucksu: z čeho vlastně tenhle podnikatelský zázrak žije?
Odpověď je překvapivě jednoduchá a zároveň geniálně drzá. Po nocích totiž obepisuje lidi, známé, méně známé, i ty, kteří si ji sotva pamatují, s prosbou o „menší výpomoc“.
„Jsou to kolikrát třeba stovečky, dvě, tři, třeba pětikilo půjč do pátku. Akorát Adéla neřekla, do kterýho pátku, takže to většinou nevrací vůbec,“ odhalila YouTuberka Vladěna jádro jejího byznys plánu.
Ten pátek je mimochodem fascinující pojem. Nemá datum, nemá rok, a podle všeho ani reálný úmysl někdy nastat. Výsledkem je jakýsi finanční perpetuum mobile, kde peníze přicházejí, ale už nemají potřebu odcházet. Ekonomové by to možná nazvali inovací. Ostatní spíš jiným slovem.
Zlí jazykové pak šeptají, že onen bájný „pátek“ by mohl souviset s okamžikem, kdy na účet jistého důchodce doputuje jeho pravidelná dávka státní štědrosti. Náhoda? Možná. Stejně jako náhoda, že tyhle dvě události mají tendenci se nikdy nepotkat.
Mezitím ale dochází trpělivost i těm nejotrlejším. Fanoušci, nebo spíš bývalí věřitelé, už nevydrželi čekat na zázrak a založili speciální web, kde se jednotlivé příběhy skládají dohromady jako nepříliš lichotivé puzzle.
A tak zatímco někdo buduje značku, jiný buduje seznam. A ten, jak se zdá, roste rychleji než jakýkoliv jiný aspekt tohoto podnikání.
Obří truhla na zubní protézu
Z logiky věci by člověk, po kterém jde živnostenský úřad, insolvenční správkyně a menší armáda věřitelů, měl chodit kanálama a šeptat. Adéla ale zvolila jinou strategii, zapnula kameru a natočila „hól“, ve kterém hrdě představuje peněženku velikosti příručního kufru, stylizovanou do světových značek.
Na první pohled luxus. Na druhý pohled no, spíš Dior z tržnice mezi ponožkami a plastovým nádobím.
Otázkou zůstává, k čemu takový monument vlastně slouží? Hotovost se v něm zjevně nezdržuje, účtenky by byly spíš fikce a platební karty by se tam cítily osaměle.
Nabízí se ale jiné využití. Třeba jako elegantní archiv upomínek z Rumburku, pěkně srovnaných podle data splatnosti. Nebo jako bezpečné pouzdro na dědulovu zubní protézu, když jde domácnost do nočního režimu.
Když sprcha prohrává s „Dioromatem“
Sama Adéla velkoryse přiznala, že na originální elixír nemá, a tak sáhla po levné napodobenině.
„Viděla jsem fake Dior a řekla jsem si: ‚Ten musím mít.‘ Na originál nemám. Normální holky pochopěj, že to je fake značka Dior,“ mudrovala do kamery.
Skutečný šok ale přišel ve chvíli, kdy vysvětlila, že si parfémem z preventivních důvodů stříká i oblečení a boty. Většina lidí totiž používá parfém jako doplněk. Ne jako náhradu vodovodního řadu. Dýchat vzduch u ní v předsíni tak musí být zážitek srovnatelný s explozí v chemičce. Dědula má obrovské štěstí, že s věkem už zřejmě přišel o čich, jinak by tuhle toxickou alchymii na svých důchodkách nepřežil.
Pokud má člověk potřebu přestříkávat i obuv, nabízí se jemná myšlenka: možná není problém v intenzitě parfému, ale v něčem „základnějším“. Existují na to mimochodem i speciální spreje. Levné, účinné, a hlavně určené přesně na tohle. Ale chápeme, to by nebylo tak stylové.
Styl je totiž očividně priorita.
Pokud jste tohle všechno přežili bez újmy na čichu i nervové soustavě a zajímá vás, co dalšího se v nákupní tašce Adély ukrývalo, doporučujeme pokračovat dál. Stačí si pustit video od YouTuberky Vladěny, kde se mimo jiné dozvíte, jaké další finanční mraky se aktuálně stahují nad touto samozvanou princeznou z Ostravy... Protože jak už to tak bývám taška může být plná fake Dioru, ale realita si vždycky najde cestu dovnitř.
S přáním pevného žaludku...
Veronika Hyláková, František Novák