Ještě ani neutichl otřes po Procházkově porážce a už se kolem něj začali slétat noví soudci. Z pohodlí domova radili, co měl udělat jinak. Právě to zvedlo ze židle Makhmuda Muradova, který místo uhlazené podpory vytáhl ostrá slova.
Když po porážce přijdou experti od obrazovky
Ten mechanismus je ve sportu krutě známý. Dokud vyhráváte, lidé vás nosí na ramenou. Jakmile padnete, začnou se z tribun sociálních sítí ozývat hlasy, které přesně vědí, co jste měli udělat, jak jste to měli trefit a proč jste to celé pokazili. Jiří Procházka to po UFC 327 poznal okamžitě.
A právě na to reagoval tvrdý ranař Makhmud Muradov. Ve videu na Instagramu si nebral servítky. „Teď vidím, jak chytráci píšou z obýváku z gauče, co by udělali, jak by to udělali, co měl podle nich Jirka udělat. Lidi, ten člověk má víc než 40 profi zápasů, z nich devět zápasů v nejlepší organizaci na světě a čtyři byly o pás. Přestaňte dělat chytráky a odborníky,“ vzkázal.
Ta citace je důležitá právě tím, jak syrově zní. Není to naleštěná fráze o podpoře kolegy. Je v ní vztek člověka, který dobře ví, co znamená jít do zápasu, nést tlak a pak poslouchat rozumy od lidí, kteří nikdy nic podobného nezažili.
Nešlo o povinné gesto, ale o skutečnou emoci
Na Muradovovi bylo vidět, že ho Procházkův pád zasáhl víc, než by možná čekal. Nezůstal u obecného povzbuzení, naopak přiznal, že ten večer v sobě dlouho nosil. „Po tom zápase jsem dvě hodiny nemohl spát, měl jsem nervy. Bylo vidět, že chtěl vyhrát, měl dobře nastavenou hlavu. Dobrý pohyb, kopy. Bylo vidět, že na zápas makal. Už to měl, ale bohužel to nestačilo,“ popsal.
Právě tahle slova dávají jeho obraně váhu. Muradov neslyšel jen výsledek. Viděl i to, co se do stručného zápisu nevejde. Nasazení, přípravu, dobře nastavený plán i momenty, kdy to vypadalo, že je Procházka skutečně na správné cestě. V jeho očích nešlo o rozpad nebo ostudný výkon, ale o další z těch večerů, kdy bojové sporty připomenou, jak tenká bývá hranice mezi triumfem a pádem.
Cesta ještě nekončí
Muradov navíc připomněl, že Procházka už v minulosti několikrát ukázal, že umí sahat hluboko a vracet se i ze zápasů, které vypadaly ztraceně. V tom je možná nejdůležitější pointa celé jeho reakce. Odmítl přijmout, že jedna porážka má zničit všechno, co Jiří Procházka v kariéře vybudoval.
A uzavřel to způsobem, který z celého videa vyčníval nejvíc. Už ne vztekem, ale vírou. „Jirkovi dál fandíme, cesta nekončí. Myslím si, že zápasů ještě bude dost. Jdeme dál,“ řekl.
V tom je vlastně celé sdělení. Ne že porážka nebolela. Ne že by se měla zamést pod koberec. Ale že z ní ještě není rozsudek. V době, kdy se kariéry lámou podle posledních pár minut, působí podobná věta skoro jako připomínka něčeho zapomenutého. Že velcí bojovníci se neměří jen tím, jak padají, ale i tím, co přijde potom.