Světla reflektorů Sydney Sweeney nezmátla. Ještě než okouzlila Hollywood, potila se v tělocvičně a zkoušela každý sport, který se jí připletl do cesty. Dnes to využívá, když na plátně ztvárňuje šampionky se skutečnými modřinami.
Z červeného koberce do drsného dojo
Sydney vyrůstala ve státě Washington a nesnášela nudu. „Máma mi od mala šeptala, ať se naučím milovat co nejvíc činností,“ přiznala herečka během rozhovoru pro magazín W. Právě proto ji vždy lákalo experimentovat. Zatímco spolužačky řešily líčení, Sydney si balila sportovní tašku.
Sportovní playlist jedné teenagerky
- fotbal
- softball
- vodní lyže
- kickbox
- jiu-jitsu a judo
Seznam působí jako rozvrh školního kroužku, přesto ho zvládla během pěti let. Nakonec zakotvila ve slavném severohollywoodském dojo Gokor Hayastan, odkud vzešla legenda UFC Ronda Rousey.
Dívka mezi chlapci, klid mezi údery
Když poprvé vstoupila na žíněnku, byla jedinou dívkou v místnosti. „Trénovala jsem od třinácti do devatenácti let, většinou s kluky,“ svěřila se. Zatímco kamarádky vybíraly šaty na ples, Sydney nacvičovala armbar, protože věřila, že dovednost ubránit se je stejně důležitá jako znalost hereckého dialogu.
Turnajová premiéra místo maturitního večírku
V osmnácti letech se přihlásila na první grapplingový turnaj. Nevzdala se, když ucítila tlak soupeřových loktů. Právě tehdy pochopila, že disciplína a vytrvalost spojují ring i film a že publikum možná tleská hlasitěji v kině, rány však bolí stejně v obou světech.
Christy Martin: role, která přinesla déjà-vu
Proč si Sweeney vybrala životopisný snímek o slavné boxerce? Možná proto, že v příběhu Christy Martin vidí vlastní cestu. Boj mimo klec, tlak slávy i soukromé bouře. Kamera zachytí pohyb pěstí, zatímco divák ucítí, že před ním stojí žena, která ráda sklízí obdiv, protože poznala i pot a modřiny.
Kamera nebo klec? Odpověď nechává otevřenou
Herečka v současnosti točí thrillery, produkuje romantické komedie a na sociálních sítích sbírá miliony lajků. Přesto se ráda vrací do tělocvičny, protože tam mizí hluk premiér i šepot kritiků. Otázka zní: otevřela by Sydney ještě někdy turnajové brány, kdyby film utichl? Možná, protože kdo celý život zkouší nové věci, neumí říct definitivní ne.
