Kyslíková maska spojená s postelí. První pohled na Jordana Hutchinsona ráno působí téměř filmově – budí se jako pacient z nemocničního lůžka. Avšak on není nemocný, jen patří k elitním kulturistům kategorie Open. Jeho váha v objemové fázi překročila hranici 136 kilogramů, a tak každé nadechnutí i jediný krok připomínají výpravu na zasněžený vrchol.
Probuzení jako z jiné planety
Jen co se Hutchinson posadí, má co do činění s hadicemi od CPAP přístroje. „Vstávat je pro mě obtížné. Tyhle hadice mi pomáhají se spánkovou apnoe,“ přiznává Jordan. Dříve mu stačilo vyskočit a jít, dnes se cítí jako obr, kterého nohy i ruce tíží víc než brnění středověkého rytíře. Ještě před pár lety navíc někdejší velká jména kulturistiky (Dorian Yates, Ronnie Coleman, Jay Cutler) ukazovala, jak se dají přidat kila, ale málokdy jsme viděli, co to obnáší v praxi.
Snaha obléct ponožky (a spánkem k dalšímu jídlu)
Po ranním boji s CPAP má Hutchinson další náročný úkol: ponožky. „Obléct si ponožky je neřešitelný úkol,“ říká a doslova bojuje s ohnutím. Výsledkem je křeč v břiše, kterou humor se zlehčováním nepřemůže. „Opravdu mě chytla křeč, přál bych si, aby to byl vtip,“ směje se, ale v očích je patrná bolest. A do toho přichází snídaně, oběd, svačina i večeře: kolotoč jídla, který se zdá nekonečný. „Někdy si přeju, aby se jídlo samo přemístilo do mého žaludku,“ poznamenává pobaveně i unaveně.
Všudypřítomná únava a pot
Kulturistika je v očích fanoušků často spojena s vytesanými svaly a triumfálními pózami na prknech. Jenže realita je pro Hutchinsona mnohem drsnější: „99,9 procent času se mi chce spát,“ říká, když zívá nad notebookem na gauči. A pot? Ten je jako věrný společník, který ho pronásleduje na každém kroku. „Pocení je naprosto mimo kontrolu,“ popisuje scénu, kdy ždíme propocené triko, až z něj odkapává pot. Něco podobného se stává i ve sprše – jenže tam narazí na další problém: dosáhnout si přes hromadu svalů na záda.
Zavřít kruh a znovu do postele
Když se celý den skládá z jedení, odpočinku a řešení „technických“ zádrhelů, na pohled se může zdát, že takový život je pouhé utrpení. Jordan ovšem dodává ironický úšklebek: „Mám ženu, která mi pomáhá umýt záda, a to je velký bonus,“ směje se. Na konci dne se znovu zaklapnou dveře jeho ložnice a Hutchinson se vrací do spánkového „vězení“ s dýchacím přístrojem. „Zpátky do postele, abych to zítra mohl udělat celé znovu,“ komentuje odevzdaně.
I tak ale nepřestává milovat sport, který mu dává smysl. Je zkrátka ochoten platit daň v podobě těchto každodenních trablů. Připomíná, že kulturistika není jen pózování na pódiu: je to válka se sebou samým, kde vítězství na závodním pódiu může znamenat prohru v běžných denních situacích. A zatímco si legendy devadesátých let klestily cestu k masivní muskulatuře, Hutchinsonovo video ze všedního života ukazuje, jak to vypadá v realitě. Ne každý by na sebe dobrovolně navlékl tuhle „svalovou“ kazajku, ale on sám si ji zvolil.
Zdroj: Sociální sítě Jordan Hutchinson