Jay Cutler byl v době své největší slávy jedním z nejdisciplinovanějších kulturistů planety. Čtyřnásobný vítěz Mr. Olympia si vybudoval kariéru na tvrdém tréninku, přesném režimu a obrovském množství jídla, které musel zvládat den co den. Tehdy šlo o nutnost. Pokud chtěl soupeřit s Ronnie Colemanem a dalšími monstry své éry, musel tomu podřídit úplně všechno.
Dnes už se ale na tuhle část života dívá jinak. Cutlerovi je 52 let, dávno nezávodí a jeho cíle se změnily. Už nepotřebuje držet extrémní objem, honit každou kalorii ani jíst podle hodin jen proto, že to má napsané v plánu. Ve své youtubové sérii JayWalking otevřeně popsal, že dřívější režim je pryč a že se dnes řídí mnohem přirozeněji.
Obří porce už nejsou jeho svět
Fanoušci si Cutlera často pamatují jako obrovského závodníka, který musel během dne zvládat pět až šest jídel a držet maximálně přesný režim. Jenže sám přiznává, že něco podobného už pro něj dnes není jednoduché. Ne proto, že by ztratil disciplínu, ale proto, že jeho život a tělo už fungují jinak než v době profesionální kariéry.
„Když lidé vzpomínají na tu obrovskou strukturovanost, dívají se na mě dnešní optikou. Já už dávno nepatřím mezi profesionální závodníky. Stále tu sice diskutujeme o dodržování určitého řádu, nicméně ta dřívější podoba je nenávratně pryč,“ řekl Cutler.
Zároveň připomněl, jak náročné bylo během závodních let dostat do sebe několik velkých jídel denně. Tehdy to patřilo k práci. Dnes by pro něj takový režim byl spíš zbytečnou zátěží. Pokud nemá důvod tlačit kalorie tak vysoko, nedělá to.
Místo tabulek poslouchá vlastní tělo
Cutlerův současný přístup je mnohem volnější. Neznamená to, že by jedl chaoticky nebo na sebe kašlal. Stále si vybírá kvalitní potraviny, drží si řád a zůstává ve výborné formě. Rozdíl je v tom, že už nejí jen proto, že mu to diktuje plán. Jí podle aktivity, pocitu a skutečné potřeby.
„Nedává přece sebemenší smysl, abych do sebe násilím ládoval hromady kalorií, pokud k tomu nemám reálný důvod. Moje tréninková kapacita zdaleka nedosahuje někdejší úrovně,“ vysvětlil bývalý šampion.
Tohle je velká změna proti době, kdy každé jídlo hrálo roli v honbě za maximální svalovou hmotou. Cutler už dnes nemusí za každou cenu udržovat závodní objem. Nepotřebuje tělo neustále přikrmovat jen proto, aby splnil čísla. Dává větší smysl přizpůsobit příjem tomu, co opravdu dělá.
Trénink zůstal, přístup se změnil
I přes volnější přístup k jídlu Cutler rozhodně nepřestal trénovat. Posilovna je pořád pevnou součástí jeho života a fyzické aktivitě se věnuje velmi pravidelně. Rozdíl je v tom, že už víc řeší regeneraci a signály těla. Když cítí únavu, nebere odpočinek jako slabost.
„Fyzické aktivitě se věnuji opravdu poctivě, nicméně zrovna tenhle týden jsem si naordinoval jedno nebo dvě odpoledne klidu, což u mě bývá velká rarita. Cítil jsem zkrátka vyčerpání, a tak jsem dal na signály vlastního organismu,“ popsal Cutler.
Právě v tom je vidět zkušenost člověka, který má za sebou desítky let tvrdého tréninku. Mladší sportovec by možná únavu ignoroval a šel dál přes sílu. Cutler už ale ví, že dlouhodobá forma nestojí jen na tom, kolik sérií člověk odcvičí, ale také na tom, jestli dokáže včas ubrat.
Některé zvyky mu zůstaly
To ale neznamená, že by ze sebe úplně setřásl kulturistickou minulost. Některé tréninkové návyky zůstávají. Cutler například stále rád začíná trénink nohou předkopáváním vsedě, aby dobře prokrvil kvadricepsy, a teprve potom přechází k těžším cvikům. Podobné detaily ho provázely celou kariéru a dodnes na ně nedá dopustit.
Rozdíl je hlavně v cíli. Dříve šlo o maximální svalový růst, objem a přípravu na největší kulturistická pódia světa. Dnes jde víc o zdraví, dlouhodobou funkčnost a udržení formy, která dává smysl i po konci závodní kariéry.
Cutler tak ukazuje proměnu, kterou dříve nebo později řeší spousta bývalých vrcholových sportovců. Jak si zachovat disciplínu, ale nebýt jejím otrokem. Jak zůstat ve formě, ale netlačit tělo do extrémů, které už nejsou potřeba. A jak přijmout, že to, co fungovalo v době závodění, nemusí být správné navždy.
Právě proto jeho slova působí silně. Nejde o výmluvu ani o pohodlnost. Jde o zkušenost člověka, který kdysi jedl a trénoval podle nejtvrdších pravidel kulturistiky, ale dnes ví, že skutečná dlouhověkost stojí i na schopnosti ubrat. Jay Cutler už nemusí nikomu dokazovat, že umí makat. Teď ukazuje, že stejně důležité je umět poslouchat vlastní tělo.