Vysněné brány mu byly otevřeny a nyní má před sebou jenom jediný cíl, kterým by nemalým poměrem proslavil jak sám sebe, tak i celou Českou republiku na mapě bojového světa. Jiří „Denisa“ Procházka (26-3-1) hodlá navázat na svou současnou desetizápasovou vítěznou šňůru a postupně si vyšlapat cestičku, která ho dovede ke klenotu, jenž má momentálně v držení nejnebezpečnější a historicky nejlepší MMA zápasník planety - Jon „Bones“ Jones.
V očích fanoušků je Jones neporazitelný, ale jak už tomu bývá zvykem, touha a ambice jednoho člověka dokáží pořádně zatřást všemi papírovými předpoklady. A v současném UFC byste našli jen málo lidí, kteří disponují tak obrovskou motivací jako právě náš český samuraj Jiří Procházka.
Od kdy pro vás UFC bylo cílem?
„Od samého začátku, kdy jsem se vrhnul na MMA. Byl to vždy můj hlavní cíl. Všichni sledovali UFC, byla to taková nejúspěšnější fungující organizace. Zápasníci tam pro mě byli vyloženě vzoroví. Vždy jsem prostě věděl, že chci právě tam skončit a chci tam získat pás. Vím, že na tom mám, když zapojím všechny své síly a um, tak to půjde.“
A když se potvrdilo, že budete v nejslavnější lize světa, jaké emoce to ve vás vyvolalo?
„Nijak zvláštní. Bral jsem to jako takový postup. Kdyby to přišlo nějak nečekaně, tak by to mnou pohnulo víc, ale já jsem přesně věděl, kolik chci ještě odzápasit soubojů v Rizinu, a pak už jsme začali přemýšlet, co bude dál. Mou povinností bylo vyhrát ty zápasy a byla to pro mě jasná věc. Ještě jsme tedy přemýšleli o Bellatoru, ale i tam bych třeba jednou šel rád, po UFC.“
Takže podpis smlouvy jste nijak neprožíval?
„No, řekl jsem si prostě: Tak jo, jdeme to tam vysekat! Už jsem hodněkrát trénoval s UFC zápasníky, a tak vím, že jsou to normální borci. Akorát, že mají zkušenosti někde jinde. Ale přístup, s nímž jdu já do zápasu, je úplně odlišný.“
Komu jste řekl radostnou informaci o podpisu smlouvy jako prvnímu?
„Mamce a babičce s tím, aby si to nechaly pro sebe. Byly z toho nadšené. Mamka tedy moc ne, ta má vždycky obavy, ale už jsem ji naučil věřit mi.“
Trvalo to?
„Jo jo, musel jsem ji přesvědčovat svými výkony a přístupem. Měl jsem vždy ke všemu spíše ledabylý přístup, ať už se to týká školy a podobně. Pořád se o mě proto bála, abych byl pořádnej a zodpovědnej. Tak se jí to snažím dokazovat i zápasy, že jsem prostě už dospělý chlap.“
To že jste se jako čtvrtý Čech dostal do UFC, je celkem dobrý důkaz.
„To jo.“ (směje se)
Mimochodem už víte termín prvního zápasu?
„To fakt ne. Říkali něco o červnu, ale skutečně nevím.“
Každopádně smlouva je na šest zápasů.
„Ano. A když se bude dařit, budu mít vítěznou šňůru, tak je tam možnost titulového zápasu.“
Koho jste v UFC sledoval, kdo byl pro vás vzorem?
„Některé veliké zápasy mám pořád v paměti a vždy jsem je ohromně rozebíral. Díval jsem se, jak se ti borci pohybují. Například Jon Jones versus Lyoto Machida, to byl ohromný souboj. Machida ze začátku pracoval skvěle, ale nedotáhl to do konce. Anderson Silva v UFC vždy předváděl krásný free style. Někteří zápasníci byli opravdu mimořádní a z nich jsem si bral příklad pro pohyb.“
Co pro vás znamená to, že budete v nejslavnější lize reprezentantem České republiky?
„To jsem pořád. Myslím, že pro mě byly i důležitější okamžiky, kdy jsem si to uvědomoval nějak víc. Například na silvestra v roce 2015 jsem se nečekaně probojoval v pyramidě (vyřazovací boje) Rizinu a skončil na druhém místě. Porazil mě tehdy Američan Muhammed Lawal, protože jsem udělal chybu. Ale to, že jsem reprezentant České republiky, si uvědomuji pořád. Snažím se reprezentovat v tom nejlepším smyslu. A je mi líto, že o sobě my Češi nemáme často nejlepší mínění.“
Jak to myslíte?
„Nesnáším například takové to shazování, kdy se mluví o čecháčkovství. Podobné posmívání se sama sobě úplně nenávidím. Absolutně se tak nevnímám a uráží mě, když takhle někdo o nás mluví. Já jsem prostě hrdý a dívám se na největší osobnosti českého národa a to jsou prostě lidé, které je hodno následovat.“
Chcete jako bojovník lidi tedy motivovat, aby v sobě našli hrdost?
„Jasně, že jo. Ale jde o to, aby si lidi sami začali víc věřit.“
Co byste jim v tomto směru poradil?
„Jde hlavně o to, že lidi musí přijmout fakt, že nic jako čecháčkovství neexistuje. Je to jen výmysl, který vznikl především kvůli tomu, jaká tu byla dlouhou dobu politická situace. To z nás udělalo takový vystrašený národ. Jedná se ale jen o určitou fázi vývoje. Vnímám, že se to zlepšuje a to je důležité. Když se podíváme na to dobré, co máme, tak se opravdu nemáme za co stydět. Do všeho dáváme srdce.“
Vaše přezdívka je Denisa, několikrát jste v poslední době říkal, že uvažujete o změně. Dojde k tomu?
„Nechávám to plavat.“
Máte za sebou čtyři roky v Japonské organizaci Rizin. Jak toto období hodnotíte?
„Jsem za to ohromně šťastný. Prošel jsem tam různými fázemi a velmi jsem se tam jako bojovník posunul. Poslední zápasy mi daly opravdu hrozně moc. Mohl jsem se tam skutečně vyzápasit, porvat se se skvělými bojovníky a myslím, že jsem díky tomu připravený na následující angažmá.“
Co vás tam nejvíc překvapilo?
„To jakou dokážou udělat show. Jsou v tomto směru opravdu úžasní, celý galavečer byl vždy skvěle připravený, vše fungovalo do detailu. I efekty byly perfektní, aby si diváci akci maximálně užili.“
A jak reagují japonští fanoušci na váš přestup do UFC? Máte hodně reakcí?
„Můj trenér Martin Karaivanov to hodně vnímá na Twitteru, kde jsou Japonci hodně aktivní. Velmi mi fandí a jsou velmi rádi za mé vyjádření, že uvolňuji titul šampiona v Rizinu a že jsem mluvil o tom, jak moc mi daly zápasy v Japonsku.“
Vrátím se tedy ještě k vaší přezdívce, často se o vás mluví jako o českém samurajovi. Nebylo by to dobré označení i s ohledem na asijskou cestu, kterou máte za sebou?
„Podívejte, zatím to nijak hrotit nebudu, uvidíme časem. Nechám to třeba na UFC…“
Ale nevadilo by vám takové označení?
„Ne, to určitě ne. Mně vlastně nevadí ani Denisa. Je to prostě takové nic neříkající…“
Takové správně záhadné.
„Přesně. (směje se) Muž opředený tajemstvím.“
A ženskou přezdívkou.
(rozesměje se)
Hlavní tým tvoříte s trenéry Martinem Karaivanovem a Jaroslavem Hovězákem. Jak oni prožívají vstup do UFC?
„Na jednu stranu si to užívají, na druhou tím přijímají i velikou zodpovědnost, protože se pod můj výkon podepisují. A já prostě chci dělat dobré jméno jak jim, tak České republice. Chci prostě naplnit svůj osud.“
Ondřej Němec - iSport.cz