Místo úderů do pytle nyní český samuraj tiskne k hrudi svou čerstvě narozenou dceru a pod rozkvetlou třešní testuje první jízdu s kočárkem. Zkušený bojovník Patrik Kincl ovšem upozorňuje, že nová rodinná role nemusí znamenat oslabení sportovních ambicí v nejprestižnější lize světa.
Otcovství jako nová disciplína
První máj u Procházků nevypadal jako příprava na krveprolití v kleci, nýbrž jako idylický obrázek z rodinného alba. Český reprezentant Jiří Procházka se na sociálních sítích pochlubil polibkem pod třešní a následnou procházkou s kočárkem, čímž u fanoušků vyvolal vlnu dojetí i otázek. Jak se dravý instinkt samuraje vyrovná s něhou k novorozenému dítěti? Odpověď se pokusil najít muž, který boj v kleci i rodičovské povinnosti důvěrně zná. Bývalý šampion organizace Oktagon Patrik Kincl ve svém pořadu Fight and Talk rozebral psychologické aspekty této životní změny.
„Existují otcové, kteří na své povinnosti rezignují a o potomky nejeví zájem, ale pak jsou tu tátové věnující rodině veškerou svou energii,“ poznamenal v diskuzi Patrik Kincl. Připomněl přitom citlivý fakt, že brněnský rodák Jiří Procházka vyrůstal bez otcovské figury, pročež lze očekávat, že se bude snažit být své dceři co nejvíce nablízku. Tato vnitřní motivace může být v konečném důsledku silnějším motorem než jakákoliv předchozí touha po titulu, leč vyžaduje precizní management drahocenného času.
Gym není vězení
Mnoho fanoušků se obává, že rodinný klid otupí ostří, se kterým český bijec vstupuje do oktagonu. Představa o nutnosti totální izolace v gymu je však podle zasvěcených mylná. „Tvrdit, že se profesionál musí na měsíce zavřít do tělocvičny a nevidět svět, jsou jen prázdné řeči,“ pronesl přesvědčivě držitel opasku Patrik Kincl. Podle jeho zkušeností má i ten nejvytíženější atlet mezi fázemi dostatek prostoru, který může a měl by vyplnit přítomností u rodinného krbu. Efektivita tréninku totiž nespočívá v kvantitě hodin strávených pod činkami, ale v kvalitě regenerace a psychické pohodě.
Zatímco dříve čeští bojovníci často kočovali po světových akademiích, aby našli adekvátní konkurenci, v případě hvězdy takového formátu se karta obrací. Patrik Kincl navrhuje strategii, která by umožnila skloubit špičkovou přípravu s otcovstvím přímo v domácích podmínkách. „Jiří je v pozici, kdy si může dovolit pozvat elitní sparingpartnery k sobě domů,“ nadhodil zajímavou myšlenku zkušený Kincl. I kdyby měl český tým za konkrétní somatotypy zaplatit, investice do klidného domácího prostředí se bohatě vrátí v podobě trenérského dohledu a rodinné pohody.
Podzimní zúčtování s kritiky
Dosud se český tým spoléhal především na prověřená jména domácí scény. V minulosti v přípravě figuroval těžkotonážník Michal Martínek nebo excelentní postojář Matěj Kozubovský, jenž pomáhal simulovat styl nepříjemného Carlose Ulberga. Nyní by však mohl nastat čas pro širší mezinárodní spolupráci v jihomoravských kulisách. Český samuraj Jiří Procházka totiž pošilhává po říjnovém termínu a v jeho hledáčku uvízli dva muži, kteří si do něj po minulé porážce neváhali rýpnout.
Ruský zápasník Magomed Ankalaev i brazilský provokatér Paulo Costa se netají tím, že by českého bojovníka rádi definitivně odstavili z titulových úvah. Právě tyto výzvy mohou být pro novopečeného otce ideálním palivem pro návrat do „Forest doja“, kde hodlá své dovednosti posunout na novou úroveň. Příběh o samurajovi s kočárkem tak dostává jasné obrysy: bude to cesta disciplíny, kde láska k dceři a tvrdost v tréninku tvoří jednu nerozlučnou nádobu.