V listopadu jsme začali spolupracovat s novým fotografem Michalem ze striking.pictures, který fotí zápasy, zákulisí, ale také profilové fotografie fighterů v Česku i mimo něj. Jelikož se bojovým sportům sám aktivně věnuje a s většinou zápasníků se i zná, můžete se těšit na parádní fotografie, které pro top-fight.cz bude pravidelně poskytovat. Maličkou úvodní ochutnávku jsme si společně s rozhovorem připravili už nyní.
Proč jsi se rozhodl fotit právě bojovníky?
Je to taková shoda náhod. Byl jsem členem jednoho postprodukčního studia, kde jsme pořád postrádali fotky lidí pro klienty, stále se musel shánět externě fotograf s portfoliem…. Většina práce se pak skládala z retuší, 3D a dalších. Byl jsem ve stavu s tím něco udělat. Do toho náš trenér Zdeněk Švamberk neustále chodil, že kluci nemají pořádný fotky na proma na zápasy. Stačí, když se podíváte, jak se fighteři prezentují v zahraničí a u nás, je to situace k pláči. To už byl vlastně jenom krůček k udělání si vlastního studia a pronájmu atelieru. I když nejvíc asi udělá technika focení, svícení, postprodukce, pořád je se co učit a posouvat se vpřed. Cíle jsou vyšší než československý rybníček. Ono se stačí podívat na sociální sítě pár top fighterů. Jde tam jednoduše vysledovat, že prosté promo posune fightera i se záporným skóre v očích fanoušku směrem nahoru. Lidi jsou hladoví po kvalitním contentu, tak proč je pořádně nenakrmit. Do teď to tu chybělo. Sice je tu bylo pár náznaků, ale stále se jedná o amatérskou práci, to já chci změnit. Moc dobře vím, že tomu musím něco obětovat.
Ty sám se věnuješ bojovým sportům, v čem ti to pomáhá?
Určitě je to výhoda oproti fotografům, kteří se jenom snaží fotit sporty, které sledují maximálně v televizi. Já nefotím modelky, nefotím usměvavé holky, které chtějí vyleštěný fotky jako z filtru v telefonu. Já fotím bojovníky. U mě jsou doma všichni fighteři, kteří si stojí za tím, co dělají.
Prodávám jejich úspěchy i neúspěchy, ale hlavně jejich snahu být nejlepší v tom, co dělají. Ať už box, thajský box nebo MMA. Proto spolu také fotíme. Ano, mám asi výhodu v tom, že třeba tím časem, co tohle dělám, mám oko na postoj, vím také, jak udělat skvěle vypadající spodek na slezinu a jak pracuje lidské tělo, když je pod fyzickým tlakem. Vypadá prostě jinak a člověk musí odhadnout ten pravý čas.
Co fotíš nejraději? Profilové fotografie, zápasy, zákulisí?
Portrét je král. V ateliéru je více času a klidu, dá se to promyslet, pobavit se o tom... Máš na výběr oblečení, můžeš kombinovat a ve finále máš třeba sérii 20 fotek, kde je jedna TA, kterou se rozhodnu udělat. Na druhé straně ta atmosféra na galavečeru, ten stres, ta jedinečnost každé chvíle, kdy jsou ti všichni fighteři pohromadě, nahoněná ega, pokora, fanoušci, světla… Uff, tam svádíš i souboj sám se sebou, jak to celé vydržet. A ke konci už máš prsty na foťáku necitlivé, oči jako Bud Spencer, ale pořád hledáš ten správný uhel, číháš na ten zlomek sekundy, o kterém už při odchodu víš, že tam TO foto je a ještě v noci doma u sklenky vína na to mrkneš a spokojeně pak usneš.
Ty jsi vlastně průkopník portrétů fighterů tady u nás. Bylo těžké to prosadit u těch, které fotíš, když to neznali?
Tak v tomhle musím poděkovat hlavně Instagramu. To je dnes výkladní skříň toho, co člověk umí. Když si odmyslím focení s lidmi, které jsem znal přímo od nás z gymu nebo lidi kolem, tak to začalo Erikem Mickou, se kterým jsem v teamu a také Kamilou Eliášovou v samém. Jejich následný ohlas, to vedlo k tomu, že jsem začal sám oslovovat lidi, které jsem chtěl mít ve svém portfoliu a musím říct, že všichni byli úplně super. Pokaždé se snažím mrknout na jejich zápasy a vím, koho oslovit. Třeba Baba Jaga přilétla až z Ostravy a výsledek se myslím hodně povedl.
V čem jsou vlastně fotky pro fightery důležité? Jak je mohou využít?
Jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli, takže čím lépe se fighter prezentuje, čím má lepší fotky pro zahraniční promotéry, tím je větší šance, ze se dostane k lepším zápasům tady v Česku a na Slovensku, ale samozřejmě i venku. To samé platí i ohledně fotek ze zápasů. Každá momentka se dnes dá nasdílet a každý pořadatel nebo sponzor je rád, když se může pochlubit logem na fotce. Následně se dají nabalit i další aktivity jako sponzorské focení a promo video nejen pro sociální sítě.
S tím souvisí i otázka, kde zveřejňuješ své fotky, kde jsou k vidění?
Využívám hlavně sociální sítě jako Instagram @striking.pictures nebo u sebe na webových stránkách. Navázal jsem spolupráci s časopisem FIGHTERS MAGAZINE, který je špička, Také děkuji TOP-FIGHT.CZ za šanci, kterou mi dal. Je to jeden z nejlepších portálů na tuzemské scéně. Také bych chtěl poděkovat všem fighterům z mého portfolia za úžasnou prezentaci!
Fotí se lépe muži nebo ženy?
Je v tom rozdíl. svícení, držení těla, mimika a špatně udělaný make-up je největší zlo. Ale pro mě, když se do toho pak pustím, je důležité přepnout mozek ve vnímaní detailu. Třeba jako ženská pokožka vs. mužská, ochlupení a další. Když pak máš to foto zvětšený na 500%, tak vnímáš věci trošku jinak. Ale pořád musím dbát na výsledek, aby to bylo něco jedinečného. A musím říct, že nikdy jsem, i když to někdy tak vypadá, neměl dva stejné typy lidi na focení. Pak je tu velké téma účes. A za to chci poděkovat Viki @viktoreniak za pomoc, její kreace jsou naprosto famózní.
Na jakých akcích fotíš?
Když nepočítám promo pro Erika Micku z akcí XFN, PFN, tak to bylo čerstvě IAF a akce série Oktagon (děkuji Zbyňkovi a Extreme Hobby). Každé skvěle obsazené gala je výzva a podle toho se pak volí technika a přistup.
Je ještě nějaká meta, kam bys chtěl focení v této oblasti posunout?
Dá se říct, že meta je zahraničí. Fighteři i akce. Také zůstat věrný svému stylu a vypilovat ho s každým focením ještě o trošku lépe, aby se všichni vraceli. Až bude chvilka, tak bych moc rád přidal i trochu toho videa. Obojí mám pod kůži za léta strávených po reklamních agenturách.