Bílý dům zněl jako kulisa pro zápas, na který by se nezapomínalo. Jenže kolem Jiřího Procházky šlo spíš o vzdálenou možnost než o reálný plán. Teď je jasno, proč se český samuraj vydal jinou cestou.
Bílý dům zněl lákavě, realita byla mnohem střízlivější
Když se v zákulisí začalo mluvit o možném turnaji v Bílém domě, fantazie fanoušků pracovala naplno. Jiří Procházka v takové kulise, navíc třeba v trilogii s Alexem Pereirou, by byl příběh, který by se prodával sám. Jenže právě tady bylo podle trenéra Martina Karaivanova potřeba držet nohy pevně na zemi.
V rozhovoru pro iSport otevřeně vysvětlil, že tato možnost nikdy nebyla nic, k čemu by se tým upínal. „Nikdo nám to nesliboval. S tou variantou jsme opravdu jen malinko počítali pro případ, že by Pereira nepřestoupil do těžké váhy a obhajoval by tam titul polotíhy proti nám,“ přiznal Karaivanov. Tím zároveň naznačil, jak úzké byly podmínky, za nichž by takový scénář vůbec mohl vzniknout.
Do celé situace navíc vstupovalo víc proměnných. Tým čekal na vývoj kolem Toma Aspinalla, řešila se budoucnost Alexe Pereiry a celé období bez potvrzeného soupeře se protahovalo. Zvenčí to mohlo působit jako prostor pro velké spekulace, ve skutečnosti ale šlo hlavně o trpělivé vyčkávání, než se věci usadí.
Miami je jistota, Ulberg rozhodně ne dárek
Místo velkolepé kulisy v Bílém domě tak nakonec přišlo mnohem přízemnější, ale o to konkrétnější řešení. Dne 12. dubna čeká Jiřího Procházku turnaj v Miami a proti němu bude stát Carlos Ulberg. A jak vyplývá i z Karaivanovových slov, brněnský tým tenhle duel v žádném případě nebere jako snadnou zastávku na cestě vzhůru.
Ulberg sice pro část veřejnosti nepůsobí jako jméno, které by nahánělo stejný respekt jako Pereira nebo Ankalaev, jenže jeho aktuální forma budí pozornost. Na vlně devíti výher přijede sebevědomý a nebezpečný hlavně v úvodu zápasu. Právě tam může být jeho výbušnost největší zbraní.
Procházkův tým už během vysokohorského kempu v Mexiku rozebíral jeho styl do detailu. Podle Karaivanova pracuje Novozélanďan často v opakujících se vzorcích, spoléhá na levý hák, zadní kop a přípravu akcí přes levý direkt. To může být cenná mapa, ale samo o sobě nic nezaručí. Zvlášť když proti vám stojí soupeř, který je rychlý, sebejistý a zatím se veze na vítězné vlně.
Výhodou Procházky by naopak mohla být zkušenost s pětikolovými bitvami a schopnost držet vysoké tempo i ve chvíli, kdy se zápas láme. Právě tady se může ukázat rozdíl mezi mediálně zajímavou představou a tvrdou realitou klece. Bílý dům mohl znít historicky, jenže skutečný příběh se teď začne psát v Miami.