Když Anastasiya Leonova vstoupí na pódium, publikum často oněmí. Ruská závodnice s postavou sochy z oceli ukazuje, že i žena může dominovat světu svalů. Příběh dřiny, odříkání a neochvějné touhy po dokonalosti nepíše jen na soutěžních pódiích, ale i ve svém každodenním životě.
Svaly místo šatů
Anastasiya Leonova původně sedávala na sedle kola a trávila čas na dlouhých tratích. Avšak někde na cestě jí srdce začalo bít pro železo a činky. Kulturistika ji pohltila a už přes deset let piluje každý centimetr své postavy.
Obyčejné oblečení? Na to mohla zapomenout. „Byla jsem smutná jen pro to, že jsem každý rok musela vyměňovat šatník. Připadala jsem si trochu tlustě, ale tohle zkrátka miluju,“ svěřuje se svým sledujícím.
Trénink? Každý den jako bojová mise
Leonova vstává s jasným cílem a plánem, který plní s železnou disciplínou. Její denní režim se skládá z:
- 4 až 5 hodin tréninku
- kombinace silového tréninku, kardia cvičení a pózování
- důrazu na každodenní transformaci těla i ducha
Sama říká: „Denně to zabere třeba 4-5 hodin. Miluju atmosféru přípravy a toho mít jasný plán a cíl. Hned po ránu se člověk probudí šťastnější.“
Síla ženy, co se může měřit s muži
Při pohledu na její postavu by mnozí nevěřili, že ženské tělo může dosáhnout takového stupně vypracovanosti. Leonova boří mýty o tom, co je „možné“. „Jedni o mně říkají, že vypadám jako muž. Já odpovídám ještě větší dřinou a úspěchy. Myslím si, že jedním z nejdůležitějších faktorů v kulturistice je soustředit se výhradně na sebe. Soupeření se sebou je ten nejtěžší boj.“
A když už vyrazí na soutěžní pódium, stojí po boku i těch nejlepších mužských závodníků… a rozhodně se neztrácí.
O slávu i mimo pódium
Popularitu si Leonova získává nejen svou formou, ale i ochotou vystoupit ze své komfortní zóny. Pózuje i ve spodním prádle, protože dobře ví, že i odvážnější fotografie jsou cestou k širší publicitě.
„Na této cestě je legrace a stěžejní je, že z celého procesu máte radost,“ dodává ruská závodnice, o níž určitě ještě uslyšíme.