Jeho pěsti se střetly s Muhammadem Alim, Joem Frazierem i Evanderem Holyfieldem. Přesto legendární šampion těžké váhy George Foreman označil za nejsilnějšího a nejděsivějšího muže, jemuž kdy v ringu čelil, někoho úplně jiného... Rona Lylea.
Nejsilnější muž, jemuž kdy čelil
George Foreman, jehož kariéra se rozpínala od roku 1969 až do roku 1997, se utkal s těmi největšími jmény několika dekád. Krátce před svým nečekaným skonem v rozhovoru pro magazín The Ring však překvapivě odhalil, kdo na něj zanechal největší dojem co do surové síly.
„Byl to nejsilnější muž, jakému jsem kdy čelil,“ pravil Foreman na adresu Rona Lylea. „Bojovníci ze sedmdesátých let byli děsivější než ti z osmdesátých a devadesátých, s výjimkou Evandera Holyfielda. Evander by mohl soutěžit v jakékoli éře.“
Válka v Caesars Palace
Jejich vzájemný souboj v roce 1976 je dodnes považován za jeden z nejlepších v historii těžké váhy a byl vyhlášen „Zápasem roku“. Oba muži vstupovali do ringu po prohrách s Muhammadem Alim a nutně potřebovali vítězství, aby se vrátili do hry o titul. Místo taktické bitvy však světu nabídli brutální a nekompromisní válku.
Pět kol absolutního pekla
Zápas v lasvegaském Caesars Palace byl přehlídkou neuvěřitelné odolnosti a drtivých úderů. Průběh byl vskutku dramatický:
Lyle začal s drtivou agresí a zasypal Foremana tvrdými údery.
Foreman se však oklepal a sám začal nacházet mezery v soupeřově obraně.
Ve čtvrtém kole Lyle šokoval svět, když Foremana dvakrát poslal k zemi.
Foreman se však pokaždé zvedl a v pátém kole rozpoutal vlastní peklo.
Po sérii drtivých úderů se Lyle zhroutil obličejem na podlahu ringu a zápas byl ukončen.
Odkaz dvou válečníků
Třebaže Foreman nakonec zvítězil, Lyleův výkon mu vynesl nesmrtelný respekt. Sám Foreman po zápase přiznal, že vyhrál především díky tomu, že jeho soupeři došly síly.
Tato brutální bitva se stala odrazovým můstkem pro zbytek Foremanovy legendární kariéry. Ten se o mnoho let později vrátil, aby se v pětačtyřiceti letech stal nejstarším šampionem těžké váhy v historii. Jeho vzpomínka na Rona Lylea však ukazuje, že v ringu nezanechávají nejhlubší stopy vždy jen ta nejznámější jména.