Když vám dlouholetý chráněnec frnkne za vidinou astronomické výplaty ke konkurenci, spolehlivě to zamává i s ostříleným byznysmenem. Promotér stáje Matchroom Boxing Eddie Hearn se po ztrátě britské hvězdy ocitl pod palbou ostrých urážek, pročež se rozhodl odhalit chladnokrevnou mašinerii svého největšího soka.
Hořká pilulka a drsný útok zpoza oceánu
Když britský boxer Conor Benn vyslyšel volání šustících bankovek a podepsal jednorázovou dohodu s nově vzniklou divizí Zuffa Boxing, prořízlo to vzduch jako rána bičem. Stáj zaštítěná mocným saúdským investorem Turkim Alalshikhem tak uštědřila tvrdý direkt do zad člověku, jenž stál po boku zmíněného rohovníka během nejtěžších chvil jeho dosavadní kariéry. Zkušený manažer Eddie Hearn neskrýval obrovské zklamání, ba i veřejně přiznal hlubokou ránu na duši. Na jeho upřímnost ovšem zpoza velké louže přiletěla nečekaně sprostá odpověď.
Prezident organizace UFC Dana White neváhal a na poturnajové tiskové konferenci v texaském Houstonu pálil mimořádně ostrými náboji. „Existuje na tomhle světě ještě větší srab než Eddie Hearn?“ pronesl s opovržením do překvapených tváří přítomných novinářů americký miliardář, čímž odstartoval válku slov obřích rozměrů.
Chladný kalkul zahalený kouřem z doutníků
Britský gentleman ovšem nenechal tuto mediální facku bez odezvy. Během obsáhlého povídání pro portál IFL.tv rozebral na součástky celou filozofii konkurenční zámořské mašinerie. Podle jeho mínění se tamní vedení stará o samotné aktéry v kleci či ringu asi tak jako řezník o kusy masa na pultě. Jde výhradně o čísla, grafy a neustále rostoucí zisky z prodaných televizních přenosů.
„Náš přístup k tomuto řemeslu se diametrálně liší od toho, co předvádí Dana White a jemu podobní. Těmto lidem totiž na bojovnících absolutně nezáleží,“ vypálil ostře přední světový promotér. Třebaže by někdo mohl oponovat občasnými vřelými objetími v oktagonu, londýnský rodák má naprosto jasno. „Viděl ho vůbec někdy někdo projevit skutečné emoce nad něčím triumfem? Zkrátka nakráčí na scénu, předá nablýskaný pás, odříká si své na tiskovce a následně se vypaří do svého gigantického sídla, kde si s drahým doutníkem v ústech libuje, že letos vydělali osm set milionů dolarů,“ popsal nekompromisně chladnou rutinu svého úhlavního soka.
Radost z cizího štěstí jako nečekaný bonus
Zatímco bezcitnost považuje za hlavní hnací motor amerického giganta, sám sebe staví do role pečujícího mentora. Právě osobní pouto způsobilo onu intenzivní bolest při odchodu dlouholetého klienta za lepším výdělkem. Těší ho primárně hmatatelný úspěch jednotlivých atletů, nikoliv jen cinkot mincí v pokladně.
„Klidně ať si mě častují přízviskem srab, mně to žíly netrhá. Skutečně mi na těch klucích záleží a neexistuje na světě nic krásnějšího, než když před vašima očima někdo dosáhne svých vytoužených snů,“ svěřil se dojatě s tím, že právě takové momenty představují ten nejkrásnější myslitelný dar za odvedenou práci.
A co si nakonec vzít z vulgárních výpadů nejmocnějšího muže bojového byznysu? Britský byznysmen v nich vidí spíše skryté požehnání. „Vlastně mi to dělá obrovskou službu. Sedí tam na oficiální tiskovce obrovské organizace a mluví o mně. Z pohledu budování mé osobní značky na území Spojených států je to absolutní zlatý důl,“ uzavřel s potutelným úsměvem.