Nacházíte se v malé místnosti. Ve vzduchu je cítit pot, krev a strach. Uprostřed ringu proti sobě bojují dva vyhublí vězni. Vítejte na zvrhlé zábavě v koncentračním táboře Osvětim, kde se bojuje na život a na smrt. Kdo prohraje, ten už se druhý den neobjeví.
To věděl i boxer Salamo Arouch, a proto se rval ze všech sil. Vůle žít byla tak silná, že za dva roky vyhrál přes dvě stě zápasů. Za svoje výkony dostával polévku a krajíc chleba navíc, což mu pomohlo přežít všechny ty dny plné zoufalství a smrti.
První zápas odboxoval nadaný mladík v roce 1937, když mu bylo 14 let. Měl velmi rychlé nohy a tak silné pěsti, že po jeho ráně byl problém zvednout se znovu ze země. Už v patnácti letech se stal řeckým mistrem střední váhy, o rok později dokonce šampionem celého Balkánu. Měl rekordní šňůru vítězství. Všech čtyřiadvacet protivníků knokautoval.
Pak přišel rok 1943 a mladý židovský boxer se s celou svou rodinou ocitl v dobytčím vagónu. Když přijeli do Osvětimi, nikdo nechápal, co se v lágru děje, kam se lidé posílají, proč mizí a proč z komínů vystupuje štiplavý kouř. Arouch začal chápat, když matku a tři sestry hned na peróně oddělili od rodiny. On sám první noc probděl nahý mezi ostatními vězni.
Ráno nacistický velitel zjišťoval, kdo z nově příchozích umí boxovat. Kamarádi Salama postrčili a jeho schopnosti otestovali hned na místě. Ve druhém kole srazil na zem urostlého polského Žida z důstojníkova týmu. Hned na to sundal i Čechoslováka. O svých schopnostech nacisty během chvíle přesvědčil, a tak začal až třikrát do týdne boxovat o holý život. Kdyby nevyhrál, byl by jeho osud zpečetěn. Na pach smrti si rychle zvykl. Když mu navíc zastřelili bratra, protože odmítal vytrhávat obětem zlaté zuby, a zplynovali zesláblého otce, byl box tím jediným, co mu zůstalo.
V roce 1945 byl přesunut do tábora Bergen-Belse, kde už nebojoval a dočkal se osvobození. Oženil se sedmnáctiletou soluňskou Židovkou Martou Yechielovou, o kterou se staral, když byla zubožená a podvyživená a společně odjeli do Izraele. Tam Salamo vstoupil do armády a dál se věnoval boxu až do roku 1955. Podařilo se mu rozjet úspěšný loďařský a stěhovací byznys a v roce 1989 se podílel na natáčení filmu o jeho vlastním osudu. Film se jmenuje Vítězství Ducha (Triumph of the Spirit).
