Poslední dny byly ve světě profesionálního boxu nesmírně hektické. Za prvních sedm dní druhého měsíce roku 2024 jsme toho zažili skutečně hodně. Pojďme si je připomenout. A tím i vzpomínku na Carla Weatherse (†76), filmového rivala a poté přítele Rockyho Balboy.
Začnu odzadu – v neděli jsme se dozvěděli, že se Tyson Fury zranil při sparingu a jeho očekávaný střet s Oleksandrem Usykem o pozici nezpochybnitelného krále těžké váhy odkládá do poloviny května. A také, že si arabský šejk Turki Al-Sheikh pojistil jejich účast v tomto duelu smluvní pokutou 10 milionů dolarů, pokud jeden z nich odstoupí také z náhradního termínu. Ale hlavní zprávou posledního víkendu bylo něco jiného…
Oficiálním dnem úmrtí legendárního akčního herce Carla Weatherse je 1. února 2024. Já osobně jsem se o něm ale dozvěděl až o něco později (a nejen já). A myslím, že ta chvíle byla tak trochu symbolická.
V ringu v brněnském Boby Centru právě doboxoval svůj nejtěžší profesionální duel své dosud krátké kariéry Slovák Viliam Tankó. Nepříjemného a daleko většího Gruzínce Konstantina Jangavadzeho porazil po čtyřech kolech na body. A následně pronesl: „Prosím, už jen poslední otázka, pospíchám za svojí ženou, která nejspíše začala rodit.“
Návrat domů stihl včas, manželka Vanessa porodila jejich prvorozenou dcerku Zairu v neděli 3. února odpoledne. Ale zpět ke Carlu Wheathersovi.
O jeho úmrtí jsem se dozvěděl krátce po oznámení slovenského „Gypsy Warriora“. V pauze před dalším zápasem jsem si otevřel Instagram a tak na mě vyběhla jako první tato smutná zpráva. Hned mi blesklo hlavou: „Koloběh života – jeden končí, další začíná.“ A pokud bude Zaira po svých rodičích, tak možná doslova a do písmene.
Protože Apollo Creed byl skutečným boxerským šampionem. Sebestředný. Nafoukaný. Ješitný. Ale také nezdolný a pod všemi těmi vrstvami špatného šlo o dobrého člověka, bojovníka se srdcem na správném místě. A z hlasů na Carla Wheatherse, nejen nyní po jeho úmrtí, ale také v průběhu jeho života (což je zásadnější, protože jak se říká – o mrtvých jen v dobrém).
Carl byl celoživotním sportovcem, vždyť coby nedraftovaný hráč okusil slavnou NFL. Sice jen na osm zápasů, ale i tak jde o zaznamenáníhodný výkon.
Na filmovém plátně pak zanechal nejvýraznější stopu dvěma rolemi – v Predátorovi po boku Arnolda Schwarzeneggera a v sérii Rocky. Nedostal za ni sice žádnou sošku, ale to mu nemusí vůbec vadit. Troufám si říct, že jeho postavu zná více lidí než těch, kteří si vzpomenou na posledního držitele Oscara za nejlepšího herce (herečku).
Snad jediné by šlo v tomto ohledu změnit. Byť už jen In Memoriam.
Sylvester Stallone alias Rocky byl jako jediný člověk mimo boxerské odvětví uveden už v roce 2010 mezi legendy tohoto sportu do Mezinárodní síně slávy (IBHOF). Carlovi Wheathersovi se této pocty nedostalo. Zatím.
A je to škoda. Protože, jak pronesl sám slavný Sly, když o víkendu na svého přítele zavzpomínal, Rocky by nebyl bez Apolla tím skutečným Rockym. Ti dva k sobě patří stejně jako k sobě patřili Joe Louis s Maxem Schmelingem, Jake LaMotta s Rayem Robinsonem, Muhammad Ali s Joem Frazierem, Arturo Gatti s Mickym Wardem, či Riddick Bowe s Evanderem Holyfieldem. A není náhodou, že až na poslední z nich si všechny vysloužili i různá filmová zpracování.
Odkaz Apolla Creeda to nezmění, zůstane tady navěky a vřele bych doporučoval alespoň jeden z dílů této ságy všem těm, kteří dnes degradují bojové sporty skrze šaškárny typu Clashe či RedFace. Ale oficiální uvedení mezi legendy by dalo mu dalo to definitivní razítko. Potvrzení jeho výjimečnosti.