Karlos Vémola promluvil o svém vztahu k víře. A z jeho slov je jasné, že duchovní cesty ho míjejí obloukem. Podle něj je víra slabostí a v moderním světě by místo ní měla dominovat fakta.
Dotaz, který nezaznívá často. Odpověď, která nenechává prostor k pochybám
V podcastu OssCast si Karlos Vémola většinou drží otěže a ptá se on. Nyní však přišel zvrat. Jeho host (sportovní lékař Jiří Dostál) mu položil otázku, která zarazí nejednoho rváče: „Jsi věřící?“
Vémola na chvíli ztichl, ale pak odpověděl s typickou přímostí: „Ne, jsem ateista.“
Víra jako berlička? Vémola míří přímo
Karlos sice připomíná, že má věřící přátele, a tak je neodsuzuje, ale zároveň jim prý nerozumí. „Vím, proč lidé věří. A respektuju to. Ale nevidím v tom smysl.“
Dále vysvětluje: „Nejvíce věřící jsou země, které mají nejmíň. Afrika, tam děti nemají co jíst, ale modlí se a doufají. A nic se nezmění.“
Tohle není cynismus. Je to jeho realismus. Přístup založený na pozorování, ne dogmatu.
Adam a Eva bez dinosaurů? To Vémolu nebere
Problém má především s rozporem mezi vírou a vědou. „V Bibli se píše o Adamovi a Evě, ale žádní dinosauři. Přitom víme, že existovali. Tak proč je tam nezmínili?“
Vémola se nedokáže smířit s tím, že lidé drží při životě příběhy, které neobstojí v porovnání s moderním poznáním. „Věda už spoustu věcí prokázala. Ale věřící si pořád jedou to svoje.“
A přidává ještě jedno rýpnutí: „Pro mě je víra známkou slabosti. Nevíš, co dál, tak se jdeš pomodlit.“
Vémola věří jen jednomu
Když už Karlos něco považuje za vyšší sílu, je to jeho vlastní vůle. Jeho tým. Jeho výkony.
„Nechci lidem víru brát. Ale já nevěřím, že je někde někdo nahoře, kdo zařídí výsledek zápasu. Všechno záleží na mně. A na tom, co dělám každý den.“
Pro Karlose jsou tedy víra a modlitba cestou, kterou nepotřebuje. Místo ní má trénink, fakta a nezlomnou důvěru ve vlastní schopnosti. A v tomhle směru se nehodlá měnit.