Zaprášené tělocvičny, lokální galavečery, klece, kde se bojuje o čest i pár korun. A právě tady dnes hoří největší spory o férovost. Transgender bojovníci a bojovnice sbírají tituly na malých soutěžích, ale místo slávy často sklízejí hněv diváků i soupeřů.
Malé arény, velké emoce
Na velkých galavečerech mají pravidla svá pevná slova, komise své šanony a sportovní svět své kamery. Jenže na menších turnajích – v tělocvičnách, na lokálních MMA galách, grapplingových kláních nebo silových soutěžích – bývá hranice mezi pravidly a improvizací tenká.
A právě tady se čím dál častěji objevují transgender bojovníci a bojovnice, kteří chtějí bojovat o medaile a respekt. Místo obdivu ale často přichází bouře.
Když se vítězství změní v obžalobu
Sítě plní videa: trans bojovnice vítězí v grapplingu před zraky ztichlých diváků, jiná na lokálním MMA galavečeru ukončuje soupeřku v prvním kole. A v tu chvíli se komentáře mění v soudní síň. „Tohle není sport, to je fraška,“ píší jedni. „Má právo bojovat jako kdokoli jiný,“ oponují druzí.
Jeden zápas v kleci, který by jinak zmizel mezi stovkami lokálních bitev, se najednou stává virálním symbolem.
Diváci, soupeři, promotéři: každý má jinou pravdu
Soupeřky někdy mluví o strachu, někdy o respektu. Promotéři váhají – mají dát šanci, nebo riskovat hněv publika? A diváci? Ti se dělí na dva tábory rychleji než ringový sudí stihne odpočítat knockdown.
„Každý, kdo vleze do klece, ví, do čeho jde. Tak proč tolik křiku?“ odvětí mnozí rozhodčí. Jenže jiní varují, že bez jasných pravidel a debat o férovosti to skončí katastrofou.
Boj o spravedlnost, nebo o přízeň publika?
Nejde jen o pohlaví. Jde o to, aby sport zůstal sportem a ne reality show pro rozzuřené komentátory. A tak lokální soutěže dnes nejsou jen bojem o pásy a poháry. Jsou zrcadlem, v němž se odráží dilemata moderního sportu. Dilemata, která nikdo zatím neumí vyřešit.
Kam tohle vede?
Dokud se federace, komise a organizátoři nedohodnou na jasných pravidlech, budou lokální soutěže místem, kde se sport míchá s ideologií, spravedlnost s emocemi a rány s morálními otázkami.
„Nikdo nám nepřeje zlo. Jen chceme šanci ukázat, co v nás je,“ zaznívá z úst transgender sportovců, jako je například Patricio Manuel. A jejich zápasy zůstávají lakmusovým papírkem doby, kdy se sport mění před očima.