Petr „Monster“ Kníže si otevřel ústa na špacír a silně se opřel do „upovídaného“ Patrika Kincla, který se vymlouvá, že nemohl udělat lepší zápas. Ve skutečnosti se mu stáhly půlky a byl rád, že Karlose vůbec ubránil. A ta výhra? Pche...
Další den a další příběh, tentokrát z dílny slavného českého trenéra a stále aktivního zápasníka Petra Knížete, který si pochopitelně jako většina lidí nenechal ujít představení, k němuž tento víkend došlo v pražské O2 areně.
Patrik Kincl vyhrál, dle verdiktu rozhodčích úplně jasně 5:0, ale to teprve až potom, co se měnila MMA pravidla. Tato změna nám jako širokému publiku mimochodem unikla, protože se o ní dostatečně nepsalo a ani nemluvilo nikde nahlas.
„Ten zápas byl předvídatelnej z toho hlediska, že jsem dopředu říkal, že bude těžký Kincla hodit. A v případě Karlose bylo jasný, že nebude měnit strategii. Za prvý, podle starejch pravidel by Karlos vyhrál, protože on měl kontrolu, on dělal zápas a aktivita Kincla byla vždycky jenom obranná. Ne útočná.
Podle starejch pravidel by Karlos tedy vyhrál, protože měl kontrolu a snažil se dělat zápas. Samozřejmě to nebylo efektivní, neměl tam žádný signifikatní údery. Neměl tam kontrolované takedowny, protože když ho hodil, tak se zvedl. Ale i přesto zápas dirigoval on. On měl ty opratě v rukách celých dvacet pět minut. Protože kdyby to tak nebylo, tak ho Kincl mohl ukončit,“ otevřel si Petr Kníže v rozhovoru pro deník Sport ústa na špacír.
Slavný český trenér zároveň hodně vinil i oktagon sudího, který se svým výkonem podílel na tom, že se utkání stále drželo na pletivu klece. Právě arbitr ten duel měl více roztrhávat a kouskovat.
Kincl je pohádkář
Druhý podíl viny na tom, že se zápas držel na pletivu, nese podle Knížete sám šampion střední váhy Patrik Kincl, který si ještě „dovolil tvrdit“, že se snažil o atraktivnější podívanou…
„Kdyby chtěl udělat zápas, tak proč nezatlačil. Nezaboxoval s ním alespoň dvě kola v postoji, když už byl ten Karlos unavenej. Mohl s ním zaboxovat a snažit se zápas ukončit. A on se místo toho jak mistr světa opře o pletivo a řekne ‚Karlosi, pojď mě hodit,‘ protože jeho ta obrana stojí míň sil. On když má dobrou obranu a má na to sílu, tak se tam nechá bránit.
Taky tam mluvili o signifikantních úderech. Jaký signifikantní údery?! Tam žádný nebyly. To bylo šťouchání u pletiva. Samozřejmě, že když vás někdo dvacet pět minut mlátí do ksichtu malou rukavicí, tak oči otečou. Ale jinak tam nebyl žádný úder, který by signifikantně ohrozil Karlose. Nic takovýho jsem tam neviděl. A ty kolena, myslím, ani neprošly přes hlavu. Bylo to přes tělo nebo přes ruku. Sice jsem to neviděl ze svého úhlu přesně, ale to není podstatný. Podstatný je to, že se Kincl celou dobu jenom bránil. Nemá ale důvod machrovat. Za nic!“ doplnil zcela viditelně rozhněvaný kouč.