Pojem tvrdá dřina nabývá ve slovníku Ronnieho Colemana úplně nového významu. Tato nezapomenutelná ikona kulturistiky se světu snažila ukázat, že limity mohou být tak vysoké, jak si je sami stanovíte.
Pokud se bavíme o tvrdé dřině a překonávání vlastních možností, pak máme v kulturistice jenom jednoho krále. Ronnie Coleman je člověkem, který se může pochlubit největší výherní historií v organizaci IFBB a dlouhých osm let (1998-2005) se dokázal udržet na čele nejprestižnější kulturistické soutěže Mr. Olympia. Svou sílu dokázal přenášet jak na podium, tak i do myslí všech příležitostných, amatérských i profesionálních kulturistů.
„Věděl jsem, že hlavní blok je v hlavě, ale také jsem věděl, že když se do ničeho nepustím, nic nedokážu. Ať už to bylo s přidáváním závaží nebo s užíváním steroidů, kterých jsem se zpočátku hodně bál a o kterých jsem si přečetl několik knížek, než jsem se do nich pustil, tak jsem měl v hlavě cíl, který chci splnit, a já pouze hledal cestu, co mě k němu dovede,“ líčil pro kanál BeerBiceps..
Toto nasazení, ač bylo inspirací, si nakonec vybralo svoji daň. Dřepy s nepředstavitelně ohromným závažím a mrtvé tahy byly okolo roku 2000 neobvyklostmi s velmi nízkými počty opakování. Coleman se však snažil vyjít z řady a jak sám říká, překonat vlastní strach i překážky a vždy udělal nějaký ten tah navíc. Jeho svaly tak několik let dosahovaly abnormálně velkých rozměrů, ale jeho kostra naopak slábla. Výsledkem bylo třináct operací, z nichž ne každá se zrovna zdařila. Ronnie však nikdy nepřestal aktivně cvičit a i dnes si rád zajde do tělocvičny, odkud fanouškům živě streamuje své tréninky.
Příběh Ronnieho Colemana může být inspirativní, ale i smutný zároveň. Záleží, z jakého úhlu se na něj díváte a co si z něho chcete vzít. Když on sám začínal, častokrát se bál nových věcí, a to včetně i užívání steroidů, které jsou v profesionální kulturistice na denním pořádku, ovšem postupně se snažil překonávat všechny obavy a překážky. Jeho odkaz je jasný. Nevzdávat se. A jeho příběh nás zase varuje, abychom se zbytečně nepouštěli do žádných extrémů, protože lidská mysl není nikdy spokojená a stále bude hledat chyby, na kterých se budete snažit pracovat.