MMA dávno není jen o ranách a vítězstvích. Daniel Škvor teď bez příkras popsal, co podle něj zápasníky štve možná ještě víc než samotná výplata. Nezájem, neznalost a pocit, že pro promotéry jsou jen žoldáci na jedno použití.
Tvrdý sport, tvrdý byznys, tvrdé vystřízlivění
Bojové sporty si dlouho držely obraz čistého střetu vůle, disciplíny a odvahy. Jenže dnešní MMA je zároveň tvrdý obchod, v němž se vedle výkonů řeší sledovanost, osobnost i schopnost prodat vlastní příběh. A právě tady se podle zkušeného postojáře Daniela Škvora láme spousta frustrace.
V podcastu Fight! mluvil bez uhlazování a bylo z něj cítit, že nejde o naučenou pózu. „My bojovníci jsme žoldáci, tudíž se k nám všichni jako k žoldákům chovají. Nevidí tu naši druhou stránku. Promotéři, ačkoliv všude v rozhovorech říkají, jak nás chápou, o nás ví úplné ho*no,“ pronesl. V té větě není jen vztek. Je v ní i únava člověka, který má pocit, že se o něm rozhoduje od stolu, aniž by kdokoliv skutečně chápal jeho realitu.
Škvor navíc dodal, že promotéři podle něj často vůbec netuší, kolik bojovníkovi po všech nákladech ze smluvené částky skutečně zůstane. A právě to ukazuje, že spor se nevede jen o cifry na papíře, ale o celkový odstup mezi těmi, kdo zápasy domlouvají, a těmi, kdo do nich jdou tělem.
Nejde jen o peníze, ale o způsob, jak s nimi mluvíte
Tohle je asi nejzajímavější rovina celé jeho výpovědi. Škvor netvrdí, že by zápasníci jen dokola natahovali ruku a chtěli víc. Naopak připomněl, že existuje spousta tvrdých sportů, kde velké peníze nejsou, a lidé je přesto dělají, protože je milují. „Ti zápasníci kolikrát ani nejsou tolik nas*aní kvůli úrovni těch peněz, ale kvůli stylu jednání,“ řekl.
Právě tím trefil citlivé místo celého sportu. Mnoho bojovníků je zvyklých snášet bolest, nejistotu i tlak. Co ale nesou hůř, je pocit, že s nimi někdo jedná bez respektu nebo jim nabízí neurčité řeči o tom, že si lepší podmínky musí nejdřív zasloužit, i když proti sobě stojí nebezpečný soupeř a nesou plné riziko.
Dřív šel za dvě stě eur, dnes chce odpovídající smlouvu
Zkušený Daniel Škvor zároveň připomněl, že sám zažil dobu, kdy nastupoval za částky, nad nimiž by dnešní bojovníci jen nevěřícně kroutili hlavou. „Za co jsem tehdy nastupoval já, by ti kluci dneska v životě nenastoupili,“ poznamenal. Tím ale nechtěl shazovat mladší generaci. Spíš připomněl, jak moc se prostředí změnilo a jak jinak dnes část zápasníků přemýšlí.
Zároveň nepřišel jen s plošnou kritikou. Uznal, že v Oktagonu nejsou smlouvy špatné a že on sám je vzhledem ke své pozici nastavený docela dobře. Jenže vzápětí dodal podstatnou věc. Pokud by se měl posouvat směrem k titulovým ambicím, zasloužil by si podle vlastních slov víc. A právě v tom je celý jeho vzkaz nejsilnější. Nevolá po lítosti. Chce, aby se v bojovníkovi přestalo vidět jen zboží na večer a začal se v něm víc vnímat i člověk.