Kdyby byla hypochondrie olympijskou disciplínou, Shopaholic Adél by pro Česko vybojovala zlato, stříbro i bronz. Influencerka, která mění diagnózy častěji než spodní prádlo (což, jak se ukázalo na streamu, není zas tak často), přišla s novým hitem: Rakovina ze sprchy. A aby toho nebylo málo, vyschl jí penězovod od organizace Red Face, a tak musela vyměnit aroganci za prosík.
Magnetická rezonance je pro amatéry
Zapomeňte na doktory, Adéla má rentgenové oči. Na svém streamu barvitě popsala hororový zážitek: „Vypadl ze mě kus... velkej jako dlaň, asi 5 centimetrů.“ Místo paniky a volání sanitky ale přišla chladnokrevná analýza: „Buď jsem potratila, anebo mám raka.“ Takhle jednoduché to je.
Ještě zábavnější je její práce s kalendářem. Otcem má být údajně „Angličan“, se kterým randila v září. To by znamenalo pátý měsíc těhotenství. Jenže pěticentimetrový plod odpovídá spíše desátému týdnu. Adéla tak buď nosí dítě, které se v čase zmenšuje, nebo prostě jen plácá páté přes deváté, aby zakryla fakt, že si vymýšlí nemoci, na které lidé reálně umírají.
Pro léky na krvácení nedošla, ale ve Starbucksu byla štamgastem
Adéla se ráda ohání tím, jak trpí „nesnesitelnými bolestmi“ a masivním krvácením. YouTuberka Vladěna ji ale ve svém rozboru rychle vyvedla z omylu. Zatímco Adéla fňuká, že nezvládne dojít pro léky, které by jí ten krvák zastavily, zvládla něco mnohem náročnějšího. „Lítat tady tři dny po nákupech, dojít si na nehtíčky a pro kafe, to problém není,“ upozorňuje Vladěna na ten zázračný lékařský paradox.
Adéla tak předvedla unikátní formu selektivní invalidity. Její nohy fungují perfektně, pokud směřují do obchodu s hadry nebo pro kelímek se jménem. Jakmile ale mají zamířit pro životně důležité léky, náhle ochrnou. Není to nemoc, je to jen čistá ignorace vlastního zdraví na úkor konzumu.
Biohazard: „Já se umyju pak, drž hubu!“
Hygienické návyky Adély by vydaly na samostatnou studii pro epidemiology. Moment, kdy na streamu oznámila krvavou nehodu na židli, vstoupí do dějin bizáru. Místo studu a úprku do sprchy přišla arogance. Adéla jen sundala potah a... sedla si zpátky. „Já se půjdu umýt potom!“ štěkala na diváky, kteří se jí snažili jemně naznačit, že sedět ve vlastním biologickém odpadu není úplně „cool“.
Vydržela v tom sedět další hodinu. To není jen „fuj“, to je demonstrace naprosté ztráty soudnosti. Adéla tím v podstatě vzkázala světu: Mně je to jedno, já v tom klidně budu sedět, hlavně že běží stream a cinkají dárečky.
Omluva roku: Když zjistíš, že (bývalý) šéf sleduje tvůj stream
Představte si tu scénu: Sedíte na trůnu ze lží, pomlouváte svého chlebodárce, nadáváte na „taťku“ Diviše, a v tom vám pípne zpráva. „Dívám se.“ Adéle v tu chvíli zřejmě došlo, že právě spáchala kariérní sebevraždu v přímém přenosu. Petr Diviš totiž její výlevy sledoval a rozhodně se nebavil.
Pokud jste někdy chtěli slyšet, jak zní čisté zoufalství smíchané s hypoxií, pusťte si Adélinu omluvu. V nahrávce, která by mohla sloužit jako zvukový efekt pro potápějící se Titanic (viz závěr níže přiloženého videa), Adéla lapá po dechu a mezi vzlyky ze sebe sype popel: „Zachovala jsem se jako největší p... za to, co jste pro mě v Red Face udělali. Strašně mě to vůči vám mrzí!“
A tak vznikla nahrávka, která by měla vyhrát Zlatou malinu za nejkřečovitější omluvu roku. Není to ale lítost, co ji trápí. Je to čistá hrůza z toho, že bez ochranné ruky organizace je nahraná. „Teď jsem v takový p... Nevím, co bude s mou insolvencí. Nechci skončit na ulici, protože si nemůžu bydlení platit sama,“ vzlykala Adéla, která tak momentálně neřeší jen to, že „skončí na ulici“, ale že ji právníci organizace svléknou i z těch posledních (doufejme, že čistých) kalhot.