Už čtvrt roku mu leží u nohou nabitá polotěžká divize UFC, největší organizace MMA. Šampion Jiří Procházka (29) i po největším úspěchu, kterého kdy český bojovník dosáhl, neztrácí motivaci hnát se za dalšími.
"Vždycky jsem chtěl být nejlepším bojovníkem světa," zmiňuje svůj největší cíl. Rozpovídal se i o tom, v čem se chce zlepšit před odvetou s Gloverem Teixeirou (42), i o unikátní akademii, ve které chce po konci kariéry vychovat budoucí hvězdy UFC.
Jak se změnil život Jiřího Procházky od chvíle, co jste si kolem pasu připnul pás šampiona?
“Snad jen v tom, že mám více mediálních povinností a lidé mě ještě víc poznávají na ulici. Pro mě osobně se ale zas tolik nezměnilo - jestli cílíte na takové mety a snažíte se být v něčem světová jednička, je potřeba se tak brát už předtím.”
Větší zájem médií si užíváte, nebo se občas potřebujete uzavřít do sebe?
“V přípravě je potřeba si držet svou rovinu. V tuhle chvíli si mediální povinnosti rád splním, ale prioritou pro mě pořád je, abych si splnil trénink. Všechno ostatní se musí ohnout kolem toho.”
Jak jste si po zisku titulu užil oslavu na náměstí v Brně? Ještě před pár lety byste asi nečekal, že bojovníkovi MMA přijdou zatleskat desetitisíce lidí…
“Před pár lety asi ne. Ale teď, když vidím, jak se MMA v Česku vyvíjí a posunuje, tak se nedivím, že tolik lidí přišlo oslavit největší metu, které v něm můžete dosáhnout. Bylo to skvělé a věřím, že nás tyhle události budou provázet dál, protože hodlám titul obhajovat a dosahovat větších úspěchů.”
Když to člověk dotáhne až k ultimátnímu úspěchu svého sportu, hledá se potom hůř motivace makat dál, nebo pokora a vědomí, že to nebude trvat věčně?
“Obojí. Pokora k cíli a všemu, co se děje kolem, je potřeba vždycky. Motivaci buď má každý v sobě a jen si ji vezme a jasně definuje, nebo ji musí někde hledat. Když jsem se stal šampionem, splnil jsem si tak velký cíl, že jsem o další motivaci trochu přemýšlel. Ale láska k mému sportu mě tolik naplňuje, že netrvalo dlouho, abych si definoval další cíl.”
Tím jsou další obhajoby, nebo míříte ještě za něčím dalším?
“Jednoduše - vždycky jsem chtěl být nejlepším bojovníkem světa. Každý si umí představit, co to znamená, protože vítězství šampionského pásu v jedné divizi neznamená, že jste nejlepší na světě. Tohle je cíl, který byl ve mně celou dobu, ale až po téhle velké události jsem si ho dokázal pojmenovat.”
Svůj výkon v titulovém zápase proti Gloverovi Teixeirovi jste paradoxně celkem kritizoval. Co jste si z klání vzal a co jste změnil?
“Kritika byla na místě, protože zápas neprobíhal dle mých kritérií tak, jak měl. Jednou z věcí, které je třeba změnit. je wrestling a jiu-jitsu. Na tom musím zamakat a být komplexním zápasníkem. Abych neměl jen jednu přednost. Že jsem nebezpečný v postoji a na zemi to zas taková sláva není. Rád bych se posunul na tu úroveň, abych byl ve všech pozicích dominantní a nejnebezpečnější.”
Odveta s Gloverem je první zastávkou na vaší šampionské cestě?
“Vypadá to tak. Teď se s UFC ještě nemůžeme dohodnout na místě. Odmítl jsem bojovat v Rio de Janeiru, protože mi přijde hloupost obhajovat pás na domácí půdě vyzyvatele. Česko zatím nepřipadá úplně v úvahu. Tak se snažíme vyjednat místo v Americe. Osobně bych zápas rád stihl ještě letos, uvidíme, jak to půjde.”
Od doby, co jste šampionem, se ozvala už pěkná řádka potenciálních vyzyvatelů. Jak na ně reagujete, musíte filtrovat, na co odpovědět a co odpálkovat pryč?
“Vybírám si, co z toho jsou validní výzvy. Ty jsou teď dvě - Glover a
Jan Blachowicz. O těch se dá mluvit jako o vyzyvatelích. S Gloverem jsme si dali dohromady, že půjdu do odvety, a v tom případě všem ostatním hlasům nevěnuji pozornost.”
O slovo se hlásil i Magomed Ankalaev, který táhne čtyřletou sérii výher, nebo Jamahal Hill, co poslední tři zápasy vyhrál na KO a pokaždé bral bonus za výkon či zápas večera.
“Nepopírám jejich kvality. Ale je potřeba sečkat, ještě vítězit dál. Můj další vyzyvatel je určený a až po něm se můžu dívat dál.”
Zmiňoval jste UFC v Praze. Jsou to tři roky, co se tu nejslavnější MMA organizace ukázala, v hlavním zápase byl právě zmíněný Jan Blachowicz. Lákalo by vás obhajovat titul v hlavním taháku příští pražské akce, třeba i proti němu?
“Je to určitě jeden z cílů. Přišlo by mi to jako zadostiučinění pro český národ, dovézt to sem a udělat tu velký zápas. Jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet. Ale teď je pro mě hlavní soustředit se na výzvy, které mám před sebou tady a teď, až pak se můžeme bavit o možném návratu UFC do České republiky. Dokud to nebude přímo na stole, tak o tom nechci přemýšlet.”
Když trochu vykročíme z UFC - lákala by vás časem nějaká exhibice? V MMA, boxu… Jak na ně vůbec nahlížíte? Za takové zápasy je obvykle dost tučná výplata, mnozí ale říkají, že dehonestují sport.
“Je potřeba se na to podívat z dvou stran. Souboj Conora McGregora s Floydem Mayweatherem nebo boxerská klání Jakea Paula jsou “show zápasy”, ale ti kluci tam předvádějí solidní výkony. To není žádný bizár, oproti tomu, když se spolu perou youtubeři, nebo co tam všechno probíhá. Takovým zápasům nechci moc věnovat pozornost. To už je o byznysovém hledisku promotérů, a trochu o hlouposti lidí, co do toho jdou. Možná nakrmí fanoušky, kteří jdou po nějaké senzaci, ale většinou tam předvedou něco, co nemá s bojem nic společného. Není to hodno, aby se to nazývalo pravým zápasem. Když vstoupíte do klece, jde jenom o boj, nebo o to blýsknout se před kamerami.”
Když se podíváme ještě dál - přemýšlíte, co bude, až kariéru v MMA uzavřete? ‘Sportovní důchod’ začíná poměrně brzo, až na výjimky…
“Začali jsme s týmem už podnikat kroky. Leží na stole návrh na něco, čemu můžeme říkat BJP Institut, nebo BJP Akademie, ještě to nemá konkrétní název. Tam bych rád se svým týmem zajistil zápasníkům veškerou podporu. Po všech stránkách - kondice, zdraví, psychologická hygiena, příprava, ubytování, strava, regenerace… to všechno chceme seskupit do jednoho objektu a udělat prvotřídní tréninkové centrum.”
Takže jedním z vašich cílů je místo, které vychová pro UFC další Jiří Procházky.
“Přesně tak. Jako je American Top Team nebo UFC Performance Institute. Mít všechno pod jednou střechou a přinášet lidem to nejpodstatnější ohledně tréninku a všech segmentů, co se týkají bojových sportů. Dát tomu prostě trochu jinačí vibe. Ne jak doteď, že se přišlo na trénink a ‘něco se trénovalo.’ Chci vědět, co trénuji, proč to dělám, co můžu dělat, abych byl lepší, které parametry mám zlepšit. Když se tohle začne dělat od amatérů až po profíky, tak z tréninků odcházejí nejen lepší zápasníci a sportovci, co předvádějí výkony na jiné úrovni, ale i lepší lidé. Bojová umění formují lidi.”