Na žíněnku poprvé vstoupil s jedinou myšlenkou – aby si ho táta konečně všiml. Randy Couture měl v dětství jiného soupeře než v kleci. Prázdné místo u rodinného stolu.
První kolo: Boj o pozornost
Randy Couture nezačal zápasit kvůli adrenalinu. Nešlo mu o vítězství, medaile ani uznání trenérů. Jeho motivací byl tichý, bolavý hlad po otcovském pohledu.
Randy vyrůstal jen s mámou. O tátovi slýchával jen historky. „Říkali, jaký to byl tvrďák a skvělý zápasník. A já si v hlavě postavil scénář: když půjdu na zápasy, třeba se vrátí.“ Nikdy nepřišel.
- Randy nikdy neviděl otce na tribuně
- Nikdy neslyšel potlesk od ně
- Ale našel nový domov… v tělocvičně
„Trenéři mi nahradili tátu. Byli to ti chlapi, které jsem potřeboval – jako kluk i jako dospělý.“
Druhé kolo: Když sláva nestačí
Couture se stal živoucí legendou. Vyhrál pásy v těžké i polotěžké váze. Přemohl i borce o 45 kilo těžší. Ale UFC z něj nikdy nedělalo zlatého hocha.
„Jednou jsem porazil jejich zbožňovanou hvězdu a bylo vidět, že z toho radost nemají.“ Randy nikdy nehrál hru podle pravidel promotérů. Hrál podle vlastního kodexu.
Fanoušci mu věřili, protože věděl, co je opravdový boj. Ne ten mediální, ale ten, který začíná v dětství a nekončí ani ve chvíli, kdy vás zvednou jako vítěze.
Třetí kolo: Dědictví muže, kterého neviděl
Paradoxem zůstává, že Randy Couture se stal tím, kým chtěl, aby byl jeho otec. A i když mu ten muž v životě chyběl, díky jeho nepřítomnosti vznikl jeden z největších zápasníků v dějinách MMA.
- UFC šampion ve dvou divizích
- Jeden z prvních členů Síně slávy
- Překonal věk, velikost i nedůvěru systému
„Nikdy jsem nedostal šanci mu to ukázat. Ale ukázal jsem to sobě. A možná, to nakonec stačí.“
Závěrečný gong
Ne každý zápas se bojuje v oktagonu. Některé se odehrávají v hlavě malého kluka, který doufá, že se jednou otočí klika u dveří a vejde někdo, koho celý život postrádal.
Randy Couture tenhle zápas prohrál. Ale díky němu vyhrál všechny ostatní.