Démoni v hlavě dokážou rány rozdávat tvrději než soupeř v ringu, o čemž se na vlastní kůži přesvědčil i dvaatřicetiletý Pavel Polakovič. Neporažený profesionál se po životních turbulencích a boji s vlastním nitrem vrací mezi provazy, aby v sobě znovu probudil šampiona a dokončil, co kdysi předčasně uzavřel.
Útěk před vnitřní temnotou
Když před lety oznamoval konec kariéry, zdálo se rozhodnutí definitivní, avšak někde v hloubi duše hlodal pocit nedokončené práce. Třebaže se snažil hlas bojovníka umlčet, okolnosti osobního života jej nakonec donutily znovu nasadit rukavice. Boxer Pavel Polakovič v rozhovoru pro kaocko otevřeně přiznává, že návrat nebyl motivován pouze sportovními ambicemi, nýbrž nutností zachovat si zdravý rozum. „Procházel jsem psychicky náročným obdobím a hledal cestu ven, abych nezačal dělat hlouposti. Pokud se necítím dobře, mám k podobnému chování sklony, přičemž box funguje jako spolehlivá kotva,“ svěřil se český rohovník s tím, že sport mu pomohl znovu nalézt ztracenou rovnováhu.
Aby mohl začít novou kapitolu, musel tu starou spálit téměř do základů. Olomoucká tělocvična je minulostí, stejně jako staré vazby. Polakovič se přesunul na západ Čech, kde v Plzni s čistým štítem buduje nové zázemí pod křídly Patron Boxingu. „Zpřetrhal jsem staré kontakty, našel si novou přítelkyni a mám v péči desetiletého syna, což mi dodává obrovskou sílu,“ popsal svou transformaci, která zahrnuje i dojíždění do pražského Titan gymu za trenérem Karvatem.
Přátelská válka na brněnské půdě
Páteční večer v Brně nabídne divákům střet dvou mužů, kteří se znají lépe než většina soupeřů. Proti Polakovičovi se postaví Bazargur Jugder, mongolský bojovník zdomácnělý v českých luzích a hájích. Půjde o pikantní duel, jelikož oba pojí dlouholeté přátelství, ba i společná historie z amatérské extraligy. Výběr soupeře však nebyl náhodný. „Potřebuji někoho odolného. Vracím se po dvou letech a mým cílem je postupně navyšovat počet odboxovaných kol,“ vysvětlil strategii Polakovič.
Nejde tedy o bleskové ukončení, ale o taktickou bitvu, která má prověřit fyzičku a připravenost na pozdější titulové výzvy. „Chci boxovat v dobrém tempu a dojít si pro bodové vítězství. Pokud soupeře ukončím dřív, budu rád, ale prioritou je pro mě čas strávený v ringu,“ nastínil svůj plán neporažený boxer.
Otec v rohu i uprostřed ringu
Zatímco Polakovič plánuje gradovat formu směrem k podzimním titulovým bitvám, roste mu doma nástupce. Jeho desetiletý syn už netrpělivě vyhlíží svůj první zápas, ačkoliv ho aktuálně brzdí zlomená noha z nešťastného pádu na mokré podlaze. Otec však s premiérou svého potomka nepospíchá. „Chci, aby byl připraven po všech stránkách - fyzicky, technicky i psychicky. Neustále ho brzdím, ale věřím, že příští rok se k tomu už dostaneme,“ poznamenal s úsměvem.
Motivací do další práce je i dcera narozená v roce 2024, za kterou boxer dojíždí. Příchod dcery jej podle vlastních slov emočně obměkčil, nicméně v otázce případné kariéry má jasno. Pokud by se i ona jednou rozhodla vstoupit mezi provazy, bránit jí nebude. „Kam jinam by měla jít než za tátou? Ženský box mi nevadí, některé boxerky jsou nesmírně šikovné. Pokud bude chtít sportovat, má mou plnou podporu,“ uzavřel Polakovič, jehož cesta zpět na vrchol teprve začíná.