Jiří Procházka mohl bojovat o pás UFC, ale rozhodl se jinak. Přednost dal učení, zkouškám a obhajobě diplomové práce. Teď drží v ruce akademický titul a říká, že právě ten mu dodá sílu k tomu, aby jednou znovu stanul na trůnu.
Místo oktagonu diplomová práce
Samuraj z Hostěradic tentokrát nevedl bitvu v aréně, ale ve studovně. Zatímco se fanoušci těšili na potenciální střet s Magomedem Ankalaevem na UFC 317, Jiří Procházka si oblékl jiný „dres“… ten akademický.
„Začal jsem někdy v roce 2017 nebo 2018. Byly pauzy, kvůli MMA to jinak nešlo. Ale chtěl jsem to dokončit, cítil jsem, že to musím uzavřít. Teď mám v ruce titul magistra,“ popisuje v rozhovoru pro CNN Prima News.
Bojová nervozita vs. zkouškový stres
A jaké to je stát v oktagonu a před profesorem?
„Je to jiný typ nervozity, ale pořád je to výzva. Učitel je pro mě pořád autorita. Znalosti nestačí, jde o pochopení. Je to jako v zápase, taky nemůžeš jen znát techniky, musíš vědět, kdy a jak je použít,“ přirovnává.
Na závěrečné zkoušky se připravoval déle než měsíc. Učení nazývá soustavným tréninkem mysli. Dokonce zmiňuje teorii obráceného U známou z psychologie výkonu.
„Na začátku je nervozita a slabý výkon. Pak stoupáš do zóny, kde jsi nejlepší. Ale nesmíš to přehnat, jinak to zase klesne. Je to jako najít střed ve všem.“
Šanci s UFC si zavřel vědomě
Odmítnout boj o titul v UFC? To neudělá každý. Ale Procházka věděl, co chce.
„Bylo to rychlé rozhodnutí. Tenhle cíl jsem si nastavil. Věděl jsem, že si možná zavírám nějakou příležitost, ale zároveň si tím otevírám nový prostor: čistou hlavu. A s ní můžu jít zase tvrdě do přípravy.“
Na otázku, co mu UFC odpovědělo, krčí rameny: „Dostali jsme jen: OK, vybral sis. Tvoje volba.“
S titulem v kapse zpátky do boje
Po krátkém odpočinku má Procházka jasno, příprava začne brzy.
„Za týden, dva. Je jedno místo, kam chci odjet. Pak se začnu systematicky připravovat. Už naplno,“ slibuje fanouškům, že jeho návrat je otázkou času.
Jon Jones? Inspirace v pohybu i v démonu
Kariéru před pár dny ukončil Jon Jones, tedy muž, který Procházku dlouhodobě fascinoval. Nejen výkony.
„Byl inspirací. V tom, jak se hýbal, i jak jednal. Dělal vylomeniny, ale byl svůj. Nehrál si na nikoho. A to se mi na něm líbilo. Autenticita. To je dnes vzácná věc,“ uzavírá.