Anketa historiků a novinářů přinesla překvapivý verdikt. Tím nejlepším boxerem, jenž kdy vzešel z britských ostrovů, nebyl jmenován Lennox Lewis, nýbrž neporažený velšský válečník Joe Calzaghe. Toto rozhodnutí znovu rozdmýchalo věčnou debatu o tom, kdo je skutečným králem.
Pýcha Walesu na vrcholu
Britská boxerská síň slávy při svém výročním ceremoniálu udělila titul nejlepšího britského boxera historie právě Joe Calzaghemu, jenž byl zároveň uveden do Síně slávy. Jeho argumenty jsou vskutku pádné.
Neporazitelnost: Kariéru ukončil v roce 2008 s bezchybnou bilancí 46 vítězství a žádné porážky.
Dlouhověkost na trůnu: Jako mistr světa v super střední váze držel svůj pás WBO neuvěřitelných deset let a obhájil jej proti jednadvaceti vyzývatelům.
Sjednocení titulů: Ve své váze dokázal sjednotit tři ze čtyř hlavních světových titulů.
Vítězství nad legendami: Na sklonku kariéry přešel o váhu výše, kde porazil americké ikony Bernarda Hopkinse a Roye Jonese Jr.
Lev, jenž zůstal ve stínu
Mnozí fanoušci i experti však považují za nejlepšího Brita v historii Lennoxe Lewise, posledního nesporného šampiona těžké váhy. I jeho odkaz je monumentální.
Nadvláda v královské divizi: Dosáhl na status nesporného šampiona v nejprestižnější váhové kategorii.
Odplata: Dokázal pomstít obě své kariérní porážky.
Skalpy gigantů: Na jeho seznamu poražených figurují jména jako Evander Holyfield, Mike Tyson či Vitalij Kličko.
Hlasy z hlubin historie
Debata o nejlepším boxerovi se však neomezuje jen na tyto dva muže. Historici často zmiňují i jména z dávnější minulosti, jako například Jimmyho Wildea, jenž na počátku 20. století naprosto dominoval muší váze, či Randolpha Turpina, jenž se proslavil tím, že dokázal porazit legendárního Sugara Raye Robinsona.
Debata, která nikdy nekončí
Každá éra měla své hrdiny a porovnávat je napříč generacemi je nesmírně obtížné. Jak uzavírá i samotný zdroj, neexistuje jediná správná odpověď. Jmenování Joea Calzaghea je však bezpochyby solidní a obhajitelnou volbou, třebaže debata mezi fanoušky bude zuřit dál.
