Jiří Procházka hledá klíčovou výhodu tam, kde by ji čekal málokdo… v tichu lesa a s bosýma nohama na zemi. Odhaluje, že právě hluboké spojení s přítomným okamžikem je jeho nejsilnější zbraní, která mu dává převahu ještě předtím, než vkročí do klece.
Bojovník, který odkládá zbraně
Svět profesionálního MMA je neúprosný kolotoč hluku, potu a tlaku. Mezi sparingy, taktickými poradami a mediálními povinnostmi je snadné ztratit sám sebe. Právě proto český samuraj Jiří Procházka pravidelně utíká z těchto kulis do náruče přírody.
Není to pro něj jen obyčejný únik, ale cílevědomá cesta k mentální čistotě a vnitřní síle. Zatímco v gymu brousí své fyzické zbraně – drtivé údery a precizní techniky – v lese kultivuje svou mysl. Trénink se zde mění z mechanického drilu na radostný prožitek, kde každý pohyb dává hlubší smysl.
Uzemnění: Síla bosých nohou
Jedním z nejmocnějších nástrojů, které Procházka využívá, je uzemnění. Nejde o žádnou složitou techniku, stačí se zout a projít se po trávě, mechu nebo jen tak postát na holé zemi. Tento prostý akt pomáhá srovnat myšlenky a obnovit spojení s vlastním tělem, které je v zápase klíčové pro rychlé reakce a instinktivní jednání.
„Je neuvěřitelné, jak tyhle vjemy fungují. Vtáhnou vás do přítomnosti, a vy jste najednou mnohem blíž sobě samému,“ vysvětluje Procházka.
Alchymie dechu jako skrytá zbraň
Druhým pilířem jeho mentální přípravy je dech. Většina lidí mu nevěnuje pozornost, ale pro bojovníka je vědomé dýchání nástrojem k ovládání stresu, bolesti a únavy.
Když člověk začne zkoumat, jak dýchá a co tento proces v těle spouští, získává kontrolu nad svým fyzickým i emočním stavem.
„Dech nás provází každým okamžikem života, je to fascinující alchymie,“ podotýká bojovník, který se inspiruje starými bojovými uměními, kde dech hrál vždy ústřední roli.
Svatyně klidu: Od Alp po les za domem
Každý člověk potřebuje své útočiště, místo, kam se může vracet pro novou energii. Pro někoho to může být lavička v parku, pro jiného vrchol hory. Důležité je takové místo najít a pravidelně ho navštěvovat.
Procházka přiznává, že má svých osobních svatyní hned několik. Některé jsou spojené s nostalgií, jiné s majestátností a klidem. „Určitě se rád vracím na místa, na která mám hezké vzpomínky z dětství, a také do hor, konkrétně do Alp,“ prozrazuje.
Právě v těchto kulisách, daleko od bouřících arén, nachází Jiří Procházka rovnováhu. Ať už se chystá na jakoukoliv bitvu, jeho největší síla pramení z ticha, které nachází nejen v přírodě, ale především sám v sobě.
