Alex Pereira po prohře s Ankalaevem zvedá prst: prý by se měla změnit pravidla MMA. Vadí mu zdlouhavé objímání soupeřů u klece bez útoku, které podle něj kazí zážitek ze zápasu.
Zápas, který zanechal pachuť
Na UFC 313 došlo ke střetu dvou odlišných světů. Alex Pereira nastoupil proti taktikovi jménem Magomed Ankalaev. A i když si Pereira vyměnil s protivníkem přes třicet tvrdých úderů, konečné rozhodnutí šlo ve prospěch soupeře – díky dlouhým minutám, kdy ho držel přitisknutého u klece.
„Pokud někoho držíte u pletiva, měli byste z toho něco vytěžit. Měli byste tam toho druhého zraňovat, ne ho jenom mačkat ke stěně. Magomed například vůbec nic nedělal,“ řekl Pereira v rozhovoru s Arielem Helwanim. Cítí se podvedený nejen verdiktem rozhodčích, ale celkovým směrem, kterým se moderní MMA ubírá.
Klec jako nástroj nudy
Fenomén zvaný „cage stalling“ není nic nového. Bojovníci, kteří cítí, že v postoji prohrávají, sáhnou po taktice klinče a přetlačování u pletiva. Není to divácky vděčné, ale je to efektivní – a v současných pravidlech legální.
- Získáš body za „kontrolu“.
- Nehrozí ti údery.
- Neutrální rozhodčí ti to (většinou) odpustí.
Ale právě tahle „legalita nudy“ je to, co podle Pereiry ničí podívanou.
Pereirův návrh: Buď bojuj, nebo jdi pryč
Pereira proto volá po změně. Chce, aby se takzvaná „kontrola bez zranění“ přestala počítat. Pokud někdo drží soupeře u pletiva, měl by podle něj aktivně útočit, jinak by měl být boj rozdělen rozhodčím.
„Lidi chtějí vidět rány, akci. Ne dva chlapy, co se drží jak na svatbě,“ dodal s úsměvem v hlase, ale vážností v očích.
Když pravidla brání show
V jádru jde o známý paradox: má MMA podporovat vítězství za každou cenu, nebo zábavu pro diváky? Bojovníci jako Ankalaev se jen přizpůsobují systému. A pokud ten odměňuje pasivní taktiku, proč by riskovali?
Zdroj: Ariel Helwani show