Jednička organizace Oktagon vždy platila za poměrně přemýšlivého borce, který si rád zachovává jistou úroveň. Patrika Kincla nikdy neuvidíte šaškovat na vážení nebo se sprostě vyjadřovat k soupeřům. Praxe některých bojovníků, kteří oblékají žluto-černý dres, je ovšem opačná.
Doba noblesních bijců, kteří dokáží vyjádřit úctu soupeři před i po zápase, je bohužel pryč. Legendy typu Fedora Emelianenka nebo Andersona Silvy neměly nikdy zapotřebí udělat z vážení kabaretní show. Nikoho ani nenapadlo se strkat nebo útočit. Aktuální stav je ovšem žalostně jiný. Bojovníci se sprostě uráží na sociálních sítích a nenávistná atmosféra často eskaluje v otevřený konflikt. Bílou vlajku nejsou týmy schopné vyvěsit ani po zápase a často přichází zpochybňování výsledků s kritikou rozhodčích.
V Oktagonu, který léta fungoval na takřka rodinné bázi, se poměry také dramaticky změnily. Expanze na ostrovy přivála do organizace nové tváře, které mají úplně jiná měřítka toho, co je ještě přípustné. Své by o tom mohl vyprávět například Jarda Pokorný, kterého soupeř na vážení zákeřně nakopl a zranil. Jeho týmový kolega Patrik Kincl si vcelku pochopitelně nebere servítky a podobné chování ostře odsuzuje.
„Je potřeba kolem toho mít show, ale ta jde vytvořit i jinak než nějakým bezhlavým urážením. Já osobně už jsem toho dost přejedený. Od té éry Conora McGregora, kdy to člověka na začátku bavilo a čekal na každou tiskovou konferenci, ale pak ses toho přejedl jako nedělního obědu u babičku. Jednou za čas super, ale jezdit tam každý den a odjíždět narvaný? To úplně nechceš. Když vezmu konkrétní příklad, tak to jsou ti Angláni, které si tam natahal Oktagon. Tam jde vidět, že to je na sílu. Jsou to hlupáci, kteří chodí za hranu a když se jim to vrátí, tak se pak diví,“ prohlásil Patrik v pořadu pro BrainMarket.
Oktagon na to, aby se prosadil v Anglii, potřebuje místní bojovníky. Ty absolutní top jména si pro sebe uzmulo UFC a na žluto-černou organizaci zbyli sice vcelku kvalitní ale také značně jednodušší bijci. Shem Rock s drogovou minulostí nebo bojující striptér Wanliss jsou dokonalým příkladem toho, jak se zápasník chovat nemá. Pokud se vedení Oktagonu nerozhodne podobné jednání tvrdě pokutovat, nečeká nás asi vůbec žádný obrat k lepšímu.