Conor McGregor se pustil do politického boje a chce se stát hlavou Irska. Jeho největším soupeřem však není protivník v ringu, nýbrž jeho vlastní pošramocená pověst.
Boj se zákonem: Když podpisy nestačí
Bývalý dvojnásobný šampion UFC už několik měsíců mluví o své touze kandidovat na post irského prezidenta. Teď ale své snahy převedl v činy. Protože se listopadové volby blíží a on nemá potřebnou nominaci od politiků, rozhodl se bojovat proti samotnému systému.
Irské zákony totiž neumožňují kandidaturu na základě podpisů od občanů, jako je tomu v Česku. Kandidát musí získat podporu dvaceti členů parlamentu nebo čtyř krajských zastupitelstev. McGregor proto v týdnu spustil petici za změnu tohoto zákona. Tvrdí, že stávající pravidla omezují hlas lidu, který by si měl sám určit, koho chce vidět na kandidátce.
Šampion skandálů v čele státu?
McGregorova sportovní kariéra je fenomenální, o tom není pochyb. Avšak to už je dávná minulost. Jeho současná pověst je plná škraloupů, které z něj dělají pro reprezentativní funkci velmi kontroverzní postavu.
Seznam jeho skandálů je dlouhý: nevěry, problémy s alkoholem, spekulace o užívání drog a dokonce i obvinění ze znásilnění. Nejde přitom o hříchy mládí. I v letošním roce, kdy se konají prezidentské volby, se jeho jméno objevilo v médiích v negativním světle. Je tedy otázkou, zda by muž s takovou minulostí dokázal v prezidentském úřadě „sekat latinu“.
Cena za chaos
Jeho případné zvolení by Irsko bezpochyby vrátilo na titulní strany světových médií. Otázkou ale je, za jakou cenu. Jeho styl by se dal přirovnat k Donaldu Trumpovi, jeho prezidentství by byl zřejmě nepředvídatelný a bouřlivý chaos.
McGregor by si měl v první řadě dát do pořádku svůj osobní život. Dokud bude plnit stránky bulváru svými excesy, jen těžko může doufat v seriózní politickou podporu. To, že mu nyní irští politici odmítají dát nominaci, má zjevně své racionální důvody. Pro tvůrce satiry by to však bylo zlaté období.