Zapomeňte na pravidla a férový boj. Ve vězení platí jediný zákon: zákon džungle. Podle zkušeného Lea Beránka čeká slavné bojovníky Tadeáše Růžičku a Lukáše Fajka realita, na kterou je žádný ring nemohl připravit.
Terč s nálepkou „rváč“
Dva talentovaní bojovníci, kteří měli našlápnuto k velkým úspěchům, vyměnili světla ramp za šero vězeňské cely. Jejich sportovní dovednosti, které jim na svobodě přinesly slávu, se za mřížemi mění v nebezpečnou přítěž. Právě jejich jméno z nich dělá snadný cíl.
Leo Beránek, který si sám odpykal sedm let, popsal v podcastu Oss Cast krutou realitu, jež čeká známé tváře. „(Nejhorší je) Když tam jdeš už s nějakým jménem, ale nejhorší je paradoxně jít tam se jménem rváče nebo boxera… Všichni si tě chtějí ozkoušet.“
Každý si chce na slavném bijci dokázat vlastní sílu a získat respekt. „Všichni ti to chtějí vzít, protože pak budou říkat: ‚Já jsem ho sundal,‘“ vysvětluje Beránek jednoduchou, ale brutální motivaci ostatních vězňů.
Žloutenka místo rukavic
Představa, že se elitní bojovník snadno ubrání, je naivní. Ve vězení neplatí žádná sportovní pravidla. Souboje jeden na jednoho jsou vzácností a arzenál zbraní je mnohem děsivější než jen pěsti a kopy.
„Ve výkonu trestu fungují úplně jiná pravidla,“ varuje Beránek. „Jako zbraně se tam nepoužívají jen pěsti a kopy, ale třeba i nemoci. Máte s někým problém? Tak radši nechoďte spát, aby vás náhodou nenakrmil vlastní krví nakaženou žloutenkou nebo čímkoliv horším.“
Boj o přežití, kde výhra znamená prohru
Proti početní přesile, která je na celách běžná, nemá šanci ani ten nejlepší zápasník. A i kdyby se mu podařilo ubránit se, stále nevyhrál. Následuje totiž trest od vězeňské služby, který může zhatit jakoukoli šanci na podmínečné propuštění.
Pro Růžičku a Fajka tak začíná nejtěžší zápas jejich života. Nebude to boj o titul, ale o holé přežití a zachování si zdravého rozumu. V tomto prostředí nevítězí ten nejsilnější fyzicky, ale ten, kdo dokáže ustát psychický tlak a nenechá se vtáhnout do vězeňských her, kde každá výhra může znamenat prohru.
