Vyhrál tituly, přežil Tysonovo kousnutí do ucha, stal se nesmrtelnou legendou. Ale stejně dodnes lituje jedné věci. Kdyby Evander Holyfield mohl vrátit čas, nikdy by nepřijmul zápas s Riddickem Bowem.
Od sparingů k válce
The Real Deal je skutečnou legendou těžké váhy boxu. Přežil ty největší bouře a zapsal se mezi nesmrtelné. Bojoval s Lennoxem Lewisem, s Tysonem, s Foremanem. Ale když dnes zavzpomíná, nejtěžší pro něj nebyli žádní titáni.
Byl to muž, se kterým si kdysi podával ruce v tělocvičně. Riddick Bowe.
„Spárovali jsme spolu, když mu bylo osmnáct. Připravoval se na olympiádu. A my se stali přáteli,“ řekl Holyfield pro server talkSPORT. Přátelství, které se nakonec proměnilo v jeden z největších boxerských příběhů.
Matčino varování
Holyfield přiznává, že udělal jednu chybu, když neposlechl matku. „Říkala mi, ať si nedělám přátele z lidí, se kterými budu soupeřit. Říkala: ‚Řekneš jim příliš.‘ A měla pravdu. Riddick Bowe byl ten případ.“
To přátelství z mládí se pak zhmotnilo do tří zápasů, které vstoupily do dějin boxu. V roce 1992 vyhrál Bowe jasně na body. O rok později mu Holyfield porážku vrátil, těsně. Třetí bitva v roce 1995 ale byla krutá… Holyfield skončil tvrdým knockoutem.
Nejsilnější soupeř byl i blízký přítel
Přesto Holyfield na Bowa nikdy nezanevřel. Naopak, v rozhovorech ho chválí jako nejlepšího soupeře, kterého kdy potkal. „Byl tvrdý, rychlý, měl sílu i styl. Měl všechno.“ Právě ten respekt ale dává jeho lítosti větší hloubku.
Nelituje porážek. Lituje, že do zápasu šel s někým, koho měl nazývat bratrem.
Trilogie, která bolela
Z boxerského hlediska šlo o mistrovské souboje. Vzájemný respekt, tvrdé výměny, čistý sport. Ale v duši Evandera zůstala pachuť. Možná proto, že v těch zápasech nešlo jen o pásy. Šlo o kusy minulosti.
Po Bowovi přišli další. Mike Tyson, kterého dvakrát porazil. Michael Moorer, Lennox Lewis, Hasim Rahman. Ale žádný z těch zápasů ho nedonutil zpytovat sebe samotného tolik jako ty tři s Bowem.
Zbytek? Slavná historie šampiona
Holyfield ukončil kariéru v roce 2011 vítězstvím nad Nielsenem. Pak přišel smutný epilog v podobě exhibice s Vitor Belfortem, ale to už nikdo nebere vážně. V paměti zůstává mistr, který dokázal vše, co si zamanul.