Sleduj nás

Kubánský tank znovu udeřil: 12 sekund a další oběť na seznamu

Kubánský tank znovu udeřil: 12 sekund a další oběť na seznamuFoto: Profimedia

Dvanáct sekund. Tak málo stačilo kubánskému gigantovi Robelisu Despaignemu, aby opět rozšířil svou řadu triumfů. Jeho poslední oběť padla v ohlušujícím ringu, kde každá rána připomínala zemětřesení.


Kubánský fenomén, který nezná slitování

Když vstoupí do ringu, publikum ztichne a napjatě sleduje každý jeho pohyb. Kubánský obr, jehož údery mají sílu bouracího kladiva, znovu potvrdil, proč patří mezi nejobávanější bojovníky současnosti. Jeho poslední zápas trval pouhých dvanáct sekund, ale pro poraženého soupeře to bylo nekonečné utrpení.

Představte si scénu: gong zazní, publikum se sotva nadechne a už je konec. Tak rychle kubánský tank jedná. Každý jeho krok, každý pohyb ruky je přesně vypočítaný. Když vstoupím do ringu, cítím jen jedno: chuť vítězit, řekl po souboji.

Rychlý start, rychlý konec: Zrození predátora

Robelis Despaigne se nedostal na vrchol náhodou. Jeho cesta začala v tělocvičně v Havaně, kde ještě jako teenager tvrdě pracoval na své síle a technice. Brzy si ho všimli trenéři a dostal příležitost trénovat pod nejlepšími kouči v zemi.

Jeho styl? Explozivní. Každý úder, každý pohyb má smysl. V ringu neplýtvá energií, ale když udeří, soupeř to pocítí na vlastní kůži. Poslední zápas byl toho dokonalým příkladem. Po první kombinaci soupeř nevěděl, co se stalo, a rozhodčí ukončil boj dřív, než se mohly věci vymknout z rukou.


Kubánský gigant má za sebou neuvěřitelné statistiky: Většinu vítězství získal na KO, prakticky nikdy nejde do druhého kola a má tak výbušné úvody, že si kolikrát ani nevšimnete, že bojoval.

Lidé tento sport nesledují pro válení a pro nudu. Sledují ho, protože chtějí vzrušení. Já jim ho dávám. Jsem připravený na kohokoliv. Ať mi dají dalšího soupeře, ukážu mu, co znamená síla, prohlásil Despaigne sebevědomě po zápase na tiskové konferenci.


Zdroj: Karate Combat


Další články

MMA a Oktagon: proč nás tolik přitahuje boj?

Když se podívám na to, jak dneska lidi žijí, nemůžu se ubránit pocitu, že něco ze sebe pořád potřebujeme vybíjet. Sedíme za počítačem, řešíme deadliny, trávíme hodiny v kolonách, pořád se stresujeme. A pak přijde večerní zápas, aréna se zaplní do posledního místa a na scénu nastoupí dva borci, kteří se tam jdou doslova porvat. Hala se naplní testosteronem, diváci jsou natěšení, kdo vydrží víc. Ať už je to Oktagon v O2 areně, klec pro MMA, přenosy někde z Filipín, nebo malá projekce v hospodě, ten náboj tam prostě je.

MMA a Oktagon: proč nás tolik přitahuje boj?