V tělocvičně tráví šest dní v týdnu, doma mění pleny a sleduje UFC s manželkou. Michal Martínek se vrací do boje. V KSW má jasný cíl, a tím je zisk titulu. A jednou přivést ke kleci i svého malého syna.
Bojovník, táta, snílek
Michal Martínek ví, jak bolí porážky i jak chutná triumf. V Oktagonu byl šampionem, teď dobývá polskou KSW. Po devíti měsících se vrací do zápasu a nyní s ještě větší motivací. Narodil se mu syn Theodor.
„Chci, aby viděl, čím se živím. Až bude vnímat, vezmu ho ke kleci, aby to zažil se mnou,“ říká hrdě v rozhovoru pro sport.cz.
Na turnaji v Olštýně se 19. července utká s Brazilcem Matheusem Scheffelem, aktuální žebříčkovou pětkou. Není to snadná výzva, ale Martínek si věří. Trénuje tvrdě, motivaci mu dodává nejen sport, ale i rodina.
Síla věku, nikoli jeho stínu
Mnoho lidí by si mohlo myslet, že ve 35 letech už má bojovník to nejlepší za sebou. Martínek to ale vidí jinak.
„V těžké váze se forma hledá déle. Ale když se podíváte na šampiony, většině je kolem 35 až 40 let,“ vysvětluje a dodává, že se cítí silný, zdatný a zdravý. Pro něj je sport životní filozofie, ne jen zápasení pro výplatu.
Největší zápas života? Být otcem
Změnilo se po narození syna něco zásadního? Ano. A víc, než čekal.
„Každý jeho nádech, výdech. Jsem typ, co chce být pořád s ním. Přizpůsobil jsem si tréninky, baví mě každá chvíle s ním,“ přiznává dojatě.
Sportovní ambice ale nezmizely. Spíš se zostřily. Martínek chce jednou říct svému synovi: „Tohle jsem dokázal."
Bez výmluv, bez konce
V MMA není místo pro sebelítost. Po prohře se slovenským obrem Vojčákem Martínek nerezignoval, trénoval dál. Šest dní týdně. Pořád věří, že titul v KSW je na dosah.
„Už jsem šel dvakrát semifinále. V ACA mi to zhatila válka, v KSW to ještě nevzdávám. Nemám rád nedokončené věci,“ říká.
Konec kariéry? Ne, dokud to tělo dovolí a vášeň hoří.
„Nechápu, jak někdo může po prohře říct, že končí. Mě naučil už hokej přijímat porážky. Patří k růstu,“ dodává.
Boj o titul i vnitřní rovnováhu
Martínek není jen rváč. Je to člověk, který ví, proč dělá to, co dělá. Zápasy mu dávají sílu být lepším člověkem, otcem i partnerem.
„Když jsem ve formě, víc si věřím i v běžném životě. Sport mi dává sebevědomí, které není postavené na egu, ale na disciplíně,“ popisuje.
A zatímco jiní si jdou po práci sednout na pivo, Martínek ladí formu. Ne kvůli trofejím, ale kvůli sobě. A teď i kvůli synovi Theodorovi.