Na festivalu v Torontu měl premiéru film Christy, životopis boxerské šampionky Christy Martin. Publikum tleskalo, kritici však upozorňují, že skutečný život legendy je mnohem vrstevnatější než to, co ukázalo plátno.
Aplaus publika a jednoduchý příběh
Premiéra na TIFF přinesla bouřlivou reakci diváků. Tleskali v okamžicích, kdy hlavní hrdinka překonala překážku, a nadšeně reagovali na titulkovou tečku, která její příběh svázala s nadějí. Film se drží tradičních postupů sportovního biografu a nesnaží se příliš experimentovat.
„Christy bojovala, zvedla se a vyhrála,“ dalo by se shrnout. Jenže právě tato jednoduchost je podle kritiků slabinou snímku. Život Christy Martin, která se musela vyrovnat s domácím násilím i složitým hledáním identity, by si zasloužil odvážnější zpracování.
Komplikovaný život, příliš uhlazený film
Na začátku sledujeme krátkovlasou mladou ženu, jejíž otevřená orientace rozděluje rodinu ve Virginii. Po vítězství v amatérském turnaji se seznamuje s trenérem Jimem Martinem, jehož počáteční nezájem se rychle mění v manipulativní posedlost. Nutí ji oblékat růžové šortky, kontroluje její vztahy a nakonec ji přiměje ke sňatku. Christy tak sice unikne rodnému městu, ale ocitá se v pasti, z níž není snadné uniknout.
Film tento kontrast mezi úspěchem a osobní nesvobodou spíše míjí. Sydney Sweeney zvládla roli technicky dobře, avšak kritici upozorňují, že by postavu lépe vystihla herečka, která působí maskulinněji. Výraznější energii vnesla až Katy O’Brien v roli soupeřky a budoucí partnerky Lisy Holewyne, s níž má Sweeney některé z nejsilnějších scén.
Režie a forma pod palbou kritiky
Režisér David Michôd vsadil na jednoduchou vizuální linku a opakující se kamerové pohyby. Ty sice občas navozují pocit neklidu, ve většině scén však působí spíše odtažitě. Atmosféru dále zatěžuje neustálý melodramatický hudební doprovod, který diktuje divákovi, co má cítit. Výsledkem je odstup místo empatie.
Ani boxerské scény nepřinášejí očekávanou dynamiku. Většina zápasů je natočena stejným stylem a nepůsobí jinak, ať jde o počátky kariéry nebo o klíčové souboje. Kritici na festivalu připomínali slavný výrok Martina Scorseseho, že každý zápas v Zuřícím býkovi pojal jako odlišné taneční číslo. Takovou invenci však Michôdův film nenabízí.
