Temná aréna, světla září jako hvězdy a jediné, co rozděluje bojovníky, je odvaha. Právě ona síla duše vede Alexandera Volkanovskiho k myšlenkám na zápas, který působí jako fantazie.
Když se otevřou dveře do říše obrů
Možná by leckdo poklepal na čelo a prohodil: „Tohle není pro tebe, Alexi.“ Jenže Volkanovski se tím nenechá spoutat. Dokáže menší postava ustát drtivou sílu šampiona o tři váhové kategorie výš? Jako by sám sobě pokládal tu nejzásadnější otázku, na kterou není lehké odpovědět. Přesto se nebojí. Snad ho popohání vnitřní plamen, možná jen obyčejné nadšení z nových výzev.
„Nesmíte zapomínat, že jsem v době hraní fotbalu vážil přes 90 kilo. Není problém to nabrat znovu… Peníze hovoří, přátelé. Když přiletí slušná nabídka, tak do toho prostě jdu,“ směje se Volkanovski, který tím naznačoval fanouškům, že je připravený na nové výzvy.
Wrestling jako klíč
Jak by se takový souboj odehrával v kleci? Volkanovski má jasno: do otevřených přestřelek s Pereirou by se rozhodně nehnal. „Rozumíme si – nehodlám tam stát a vyměňovat si údery s chlapem, který tě může sestřelit jedinou ranou,“ zdůrazňuje. Vtipně dodává, že by soupeřovu agresi krotil neustálým hledáním jeho nohou. Přiznává tím, že i šampion musí vědět, kdy se schovat za rozum a kdy vypustit instinkt lovce.
Odkud pramení touha riskovat?
Volkanovski mnohokrát ukázal, že mu nečiní potíže vzít zápas na poslední chvíli. Patří k bojovníkům, kteří dělají z nemožného svůj denní chléb. Člověk se až ptá, zda je to jen pro slávu, nebo snad pro cosi hlubšího. Co když ta chuť riskovat odhaluje další úroveň lidského odhodlání a touhu překonávat sami sebe? Je to výzva, kterou bojovníci vnímají jako posvátný rituál – test hranic těla i ducha.
Abychom ovšem zůstali realisté, i kdyby Volkanovski záhadně začal přibírat, patrně mu ty dveře k souboji s Pereirou nikdo z vedení UFC neotevře. Zejména teď, když oba bojovníci mají soupeře ještě ve svých divizích.
Zdroj: YouTube Alexander Volkanovski