Karlos Benda v životě neviděl více ustrašeného člověka, než byl Diego Kotlár v kleci. A to ho opravdu překvapilo, zejména po tom, jak hodně mu Diego během propagace zápasu nadával.
Velice očekávaný duel měl také velice rychlý spád. Dvě těžké váhy chtěly ze sebe vydat to nejlepší, ale pouze jedna se trefovala a úřadovala. Byl jí Karlos Benda, který svému soupeři zlomil dvě žebra a způsobil tržnou ránu na hlavě, která si žádala okamžité ošetření.
„To, že Diego nebyl na vyhlášení výsledků, to je pochopitelné, té krve z něj teklo opravdu hodně a já budu upřímnej, mně to vážně udělalo radost. Já jsem mu prostě za to všechno, co řekl o mé mamince, mé rodině, však to víte, chtěl ublížit… Chtěl… A když jsem viděl tu otevřenou hlavu, tak mi to upřímně udělalo radost. A jestli mi teď někdo na to řekne, že jsem násilník, tak budu oponovat. Nikdy jsem žádný násilník nebyl, ale prostě jemu jsem chtěl ublížit,“ rozpovídal se Karlos.
Bohužel nedá se mluvit o tom, že to má za to, jak se předtím choval. Ne. Tomu člověku to nedojde. Ten člověk si z toho nevezme ponaučení nebo něco takového. Ale když vidím ty škody po zápase, tak se cítím fajn… Diego mi chtěl dělat tohle a tohle s maminkou, říkal tohle a tohle o mé přítelkyni, o mých psech a takhle dopadl,“ cítil satisfakci.
„Nechci nějak machrovat, dalo se to čekat, ale jak říkám, nebyl tam z jeho strany ani jeden úder. Celou dobu to Diego hrál na to: ‚I kdybych prohrál, tak aspoň se trefím! Aspoň dostaneš ty bomby!‘ No, ani jednou mě netrefil,“ poznamenal Karlos.
„Nebudu lhát, ta nervozita tam nějaká byla, protože nechceš prohrát s člověkem, jako je Diego. Když máš prohrát nad soupeřem, co je sportovec, to se prostě stane, ale nechceš prohrát s člověkem, co ti půl roku nadává na rodinu.
Když se konal B4THECLASH, šlo na Diegovi vidět, že je agresivní, že to je agresor a násilník. Na ceremoniálu vážení do mě Diego dokonce strčil a i tam se tvářil opravdu agresivně a drsně. Teď ale přísahám, podívejte se na záznam, jak Diego vypadal, když vcházel do klece. Přátelé, on už tam se tvářil, jako kdyby šel na popravu, že tam nechce být.
Každopádně, než šel Diego na nástup, tak jsme stáli v zákulisí, on tam přecházel ze strany na stranu, což jsem dělal i já, ale on se na mě podíval jenom jednou. Já se na něho díval celou dobu. Pak jsem nastoupil do klece a opět jsem se díval na Diega, on se na mě ani jednou nepodíval. Přísahám Bohu, já se mu celou dobu díval do očí, on mně ani jednou. Co chci říci, přátelé, já jsem neviděl člověka, který by měl větší strach, než měl Diego v té kleci. On byl tak psychicky na dně, ale hlavně se tak brutálně bál, že prostě v té chvíli ze mě spadla veškerá nervozita, veškerý stres a věděl jsem, že to moje.“