Měl to být zápas, na který se nezapomíná. Místo toho je z něj série výroků, neuskutečněných dohod a rostoucí pravděpodobnost, že se cesty obou aktérů nikdy neprotnou. Keita zjevně míří do UFC. A Sivák? Ten má jasno, žádného Keitu nepotřebuje.
Na první pohled to mohlo vypadat jako další z přestřelek mezi dvěma organizacemi. Ve skutečnosti se ale za kulisami odehrávalo mnohem víc, včetně náznaku, že Losene Keita už přemýšlí v jiných ligách.
Zápas mezi Keitou a Václavem Sivákem visel ve vzduchu jako pára nad kotlem. Fanoušci si ho žádali, promotéři se o něm bavili. Ovšem stejně rychle, jako nápad vznikl, se také vytratil.
Oktagon? Ne. UFC? Možná
Šéf RFA Boris Marhanský byl na tiskové konferenci překvapivě otevřený. Uznal Keitovy kvality, dokonce připustil, že mu nabídl atraktivní podmínky. Ale v tom všem se objevil jeden nový motiv, jímž je přestup do UFC.
„Ve druhé polovině tohoto roku má jít do UFC,“ prozradil Marhanský, čímž naznačil, proč Keita na nabídku zřejmě nereagoval tak dychtivě, jak by si někdo přál.
A že by zápas proběhl v RFA? Možné. Ale podmínky si žádaly kompromis, výměnu zápasníků, vstřícnost. Ta však ze strany Oktagonu nepřišla.
Sivák: Tady jde o mě, ne o Keitu
A co říká sám Václav Sivák? Bez zbytečných emocí, bez teatrálnosti: „Keitu jsem nevyzýval, je mi jedno, nepotřebuju ho.“
Jistě, přiznává, že by šlo o velký zápas. Ale dává jasně najevo, že jeho hodnota nezávisí na jménu soupeře. „Ukážu, že jsem úplně někde jinde, než je nějaký Keita, který trénuje teprve pět let.“
Je v tom klid. Možná trochu pýchy. Ale především vědomí vlastní cesty. Sivák se nenechá vtáhnout do cirkusu, který nese jméno soupeře.
Dohoda nevznikla. A asi nikdy ani nevznikne
Na jazyku nám zůstává pachuť. Fanoušci přišli o střet, který mohl definovat domácí scénu. Ale zároveň se potvrdilo, že jednání mezi organizacemi nejsou jednoduchá a každý bojovník má svou cestu. A ve většinu případů chtějí, aby ta cesta vedla na absolutní vrchol, tedy do UFC.