„Uvědomil jsem si, že bych tam klidně mohl umřít,“ popsal Jiří Procházka svůj nedávný zážitek, kdy pod dohledem Davida Vencla uplaval třicet metrů pod ledem. V novém rozhovoru se svěřil s pocitem strachu a vysvětlil, proč jej právě blízkost smrti v životě i v kleci tak fascinuje.
Třicet metrů pod ledem
Český samuraj je proslulý svými netradičními tréninkovými metodami a mentální přípravou. Jednou z nich bylo i plavání pod ledem. Jak však nyní přiznává na tiskové konferenci před turnajem UFC 320, nešlo o žádnou uvolněnou aktivitu.
„Když jsem tam přijel a poprvé se ponořil, abych zjistil, jak to pod ledem vypadá, bylo to děsivé,“ přiznal. „Žádné světlo, prostě nic.“ V tu chvíli si prý naplno uvědomil smrtelné nebezpečí, jemuž čelí.
„Musím zvítězit, jiná možnost není“
Právě tento pocit strachu v něm probudil bojový instinkt. Z adrenalinového zážitku se stala mise na život a na smrt, podobná té, kterou prožívá v kleci.
„V tu chvíli to přestala být hra,“ vysvětloval. „Přistoupil jsem k tomu stejně jako k zápasu... s tím, že musím zvítězit a žádná jiná možnost neexistuje. Nechtěl jsem zůstat někde pod ledem,“ dodal.
Blízkost smrti jako smysl života
Pro Procházku nejsou tyto extrémní aktivity pouhým rozmarem. Jsou součástí jeho filozofie a úzce souvisí s tím, proč se vůbec věnuje bojovým sportům.
„Možná právě proto bojuji,“ zamyslel se. „Jsem neustále v blízkosti smrti, mohu okamžitě o všechno přijít. Do tréninku dávám úplně všechno. Chci cítit, že jsem opravdu naživu,“ popsal svou touhu po prožívání života naplno.
Další ponor o víkendu
Právě aktivity jako plavání pod ledem, meditace či výšlapy do hor mu prý pomáhají stát se lepším bojovníkem. Jeho další „ponor“ do neznáma jej čeká již tento víkend v souboji s Khalilem Rountreem.
Jiří Procházka vysvětlil, proč dal přednost studiu před UFC, diplom prý nebyl cílem