Robert Whittaker šel do boje s odhodláním vrátit se mezi elitu. Místo triumfu ale přišla další prohra, která ho podle jeho slov pořádně „píchla u srdce“. Rozporuplné rozhodnutí soudců zanechalo ve vzduchu otázku: co vlastně rozhoduje o vítězství v MMA?
Když se rozhoduje v mlze: Šlo o sílu, nebo o dojem?
Whittaker byl připraven. Zkušený veterán, bývalý šampion, jehož zápasy vždy připomínají přesnou práci chirurga – důraznou, kontrolovanou, elegantní. I tentokrát byl v mnoha momentech krok napřed. Třetí kolo? Rána, po níž se Reinier de Ridder podlomil. Publikum zatajilo dech. Zdálo se, že karta se obrací.
Jenže Reinier, grapplingový specialista s aurou klidného zabijáka, přežil a dál tlačil. Jeho styl založený na tlaku, klinčích a drobných, ale důsledných výpadech, v očích dvou ze tří bodových rozhodčích převážil. A to i přesto, že statistiky ukazovaly na Whittakera jako aktivnějšího a efektivnějšího bijce.
Když verdikt bolí
„Upřímně jsem z toho docela zklamaný,“ přiznal Whittaker v pozápasovém rozhovoru s Michaelem Bispingem. „Myslel jsem, že jsem udělal všechno správně. Jeho tlak byl ohromný, ale i tak jsem si věřil. No… asi to tentokrát nestačilo.“
Byla to jeho první série dvou proher v UFC od roku 2013. Po porážce od Khamzata Chimaeva přišla další rána, a to v zápase, kde rozhodně nebyl horší. Právě takové chvíle dělají z MMA sport, kde logika občas zůstává v šatně.
Co bude dál? Otázky visí ve vzduchu
Robert Whittaker se nechal slyšet, že by rád ještě jednou zaútočil na titul. V 34 letech to ale nebude jednoduché. Dvě po sobě jdoucí porážky, byť diskutabilní, jsou v nelítostné divizi střední váhy šrámem, který se těžko hojí.
Naopak Reinier de Ridder se tímto vítězstvím zapsal jako reálný hráč v hierarchii UFC. Po dominanci v organizaci ONE se zdá, že dokáže přežít i v západních vodách MMA.
