Bojové sporty nejsou jen o krvi, potu a tvrdých úderech, nýbrž i o chemické bouři v mozku, která se může snadno změnit v závislost. Slovenský zápasník Ronald Paradeiser otevřeně přiznal, že vítězství pro něj funguje jako droga, jejíž účinky chce prožívat zas a znova, ačkoliv mu v cestě stojí nová brazilská hrozba.
Chemická bouře v hlavě
Mnozí bojovníci mluví o titulech, penězích nebo odkazu, avšak slovenská hvězda jde ve své upřímnosti ještě dál až na úroveň biologie. Ronald Paradeiser, jedna z nejvýraznějších tváří domácí scény, se netají tím, že jeho hnacím motorem je čistá euforie. Web BareKnuckle Novinky cituje jeho slova o tom, že samotný zápas je pro něj něčím víc než jen sportovním výkonem. Jde o specifický okamžik, kdy se do těla vyplaví dopamin… ať už při samotné výhře, nebo ještě intenzivněji, když je ve hře mistrovský pás.
Tento pocit vítězství funguje jako silné afrodiziakum, které motivuje k další práci. Rony popisuje tento stav jako něco, co chce zažívat opakovaně. Je to návyk v tom nejlepším slova smyslu, který ho nutí neustále posouvat své limity a vracet se do klece pro další dávku adrenalinu a následné slasti z triumfu.
Brazilská hrozba s cejchem šampiona
Aby se však k tomuto opojnému pocitu dostal, musí na turnaji Oktagon 80 překonat překážku, která budí respekt. Jeho soupeřem bude Brazilec Geraldo Neto, který se pyšní titulem bývalého šampiona prestižní organizace LFA. Pro Paradeisera představuje tento duel krok do neznáma, a to nejen kvůli kvalitám soupeře, ale i kvůli jeho stylu.
Slovenský bijec upozornil na to, že ho čeká specifická taktická výzva v podobě souboje s levákem, což bude pro něj nová zkušenost, na kterou je sám zvědavý. Zároveň si je vědom smrtelného nebezpečí, které Neto představuje na zemi. „Když mi chytí záda, má to skvěle najeté. Stačí pouhý okamžik a může být konec,“ nastínil možný černý scénář Paradeiser, který ví, že jakákoliv chyba se proti takto zkušenému grapplerovi krutě trestá.
Svoboda vykoupená dřinou
Motivace slovenského borce však nekončí pouze u chemických reakcí v mozku po zvednutí ruky nad hlavu. Celý proces přípravy a zápasení vnímá jako cestu osobního rozvoje. Díky tvrdému tréninku cítí, že roste nejen jako sportovec, ale i jako člověk. Cení si toho, co mu tento náročný životní styl přináší mimo ring. Pocit, že je součástí něčeho většího, a především svobodu být sám sebou.
Po delší pauze je tak Paradeiser připraven znovu vstoupit do světel reflektorů a dokázat, že jeho hlad po úspěchu je tím nejčistším a nejsilnějším palivem, které ho může dovést až na samotný vrchol. Jestli si svou dávku dopaminu vybojuje i proti nebezpečnému Brazilci, se dozvíme už brzy.