Za večerního soumraku v Melbourne dopadá na činky měkké purpurové světlo a vzduch voní eukalyptem. Uprostřed té scény stojí Kiki Vhyce, dříve křehká labuť, dnes impozantní fénix, který vstal z popela pochyb. Třináct let proměňovala křehkou nit na pevné lano svalů a její příběh je důkazem, že lidské tělo dokáže psát poezii z oceli.
Roy Jones Jr. změnil pravidla boxerské logiky. Přesouval se mezi váhovými kategoriemi jako mezi pokoji, sbíral tituly, přepisoval historii. A přesto si dnes klade otázku: Proč mě svět nevidí jako nejlepšího všech dob?
Paddy Pimblett využívá současného chaosu v lehké váze a vyzývá nového soupeře. „Chci Justina Gaethjeho. A zničím ho stejně jako Chandlera,“ vzkázal suverénně.
V kuchyni to všechno začalo. Teď se ale Václav Mikulášek a jeho bývalý šéf Pepa Pekarek postaví proti sobě v boxerském ringu.
Zdeněk Polívka přežil minulý rok klinickou hranu a v Oktagonu 71 si došel pro první vítězství v nové váhovce. Navzdory výhře ale od šéfa organizace Ondřeje Novotného neslyšel žádné ovace, spíš drsná slova o „zlomené hlavě“.
Na pódiu to cinkne – stříbrem, potem a zadrženým dechem publika. Mihaela Valentina Cambei, drobná Rumunka s ocelovým úsměvem, právě zvedla víc než dvojnásobek vlastní váhy a zbourala další statistiku. Její cesta od rodné Dofteany ke špičce světového vzpírání připomíná rockový riff: hlasitá, neúprosná a plná překvapivých sól.
Nejtvrdší soupeř kariéry? Kdepak. Jake Paul mluví o Julio Cesarovi Chavezovi Jr. spíš jako o tréninkovém sparingovi. Ještě před zápasem stihl Mexičana zesměšnit a slíbil, že ho znemožní i před celým světem.
Představte si vůni bavorských preclíků, hukot tří desítek tisíc fanoušků a osmnáct uncí kožené rukavice, která právě trefila cíl. Třetí německý výsadek OKTAGONu přinesl osm finišů před limitem, české triumfy i slovenské slzy. V Mnichově se zkrátka bojovalo tak tvrdě, že i Alpy zadržely dech.
