Darren Elkins nikdy nepotřeboval pás, aby si v UFC vybudoval mimořádné jméno. Fanoušci si ho zapamatovali jako muže, který dokázal přežít téměř všechno, vrátit se z beznadějné situace a proměnit zápas v krvavou zkoušku vůle. Teď ale ve 42 letech přiznal, že další války už jeho tělo nechce. Po šestnácti letech v organizaci ho čeká poslední cesta do klece.
Americký veterán se na turnaji UFC Vegas 120 utká s Yadierem del Vallem. Půjde o jeho 31. zápas pod hlavičkou UFC a současně definitivní rozlučku s MMA. Elkins chce skončit přímo v oktagonu, položit v něm rukavice a odejít za vlastních podmínek. Nabídky z boxu bez rukavic ho nelákají. Když se ho novináři zeptali na BKFC, odpověděl s typickým černým humorem: „Asi bych zemřel.“
To nejdůležitější:
- Darren Elkins oznámil, že zápas s Yadierem del Vallem bude posledním duelem jeho kariéry.
- V UFC působí od roku 2010 a v Las Vegas nastoupí v organizaci už po jednatřicáté.
- Před rozlučkou drží bilanci 29-12, z toho 19-11 v UFC.
- Konec vysvětluje přibývajícími zraněními a stále náročnější regenerací mezi tréninky.
- Jeho poslední soupeř je o šestnáct let mladší a podle kurzů výrazným favoritem.
- Box bez rukavic odmítl, do budoucna však nevyloučil zápasnické soutěže bez úderů.
Rukavice chce položit tam, kde strávil šestnáct let
Elkins o konci uvažoval delší dobu. Rozhodnutí podle svých slov probral s rodinou a dospěl k závěru, že nastal správný okamžik. Nechtěl zmizet po tichém propuštění ani oznámit odchod pouze příspěvkem na sociálních sítích. Poslední okamžik kariéry si přeje prožít přímo v kleci.
„Chci položit rukavice v oktagonu,“ vysvětlil během mediálního dne. Hlavním důvodem není ztráta chuti bojovat. Trénink ho stále baví, jenže tělo se ozývá častěji než dříve. Přibývají drobná zranění, příprava vyžaduje větší úsilí a návrat do plné kondice trvá déle.
Podobnou hranici musí dříve či později řešit každý veterán. Aleksandar Rakić nedávno popsal, jak ho lékaři kvůli drastickému shazování varovali před následky pro život po kariéře. Elkins se rozhodl odejít ve chvíli, kdy ještě může volbu udělat sám.
Přezdívku The Damage neměl jen pro efekt
Elkins debutoval v UFC v březnu 2010, kdy porazil Duanea Ludwiga za pouhých 44 sekund. Později sestoupil z lehké do pérové váhy a postupně se stal jednou z nejspolehlivějších stálic celé divize. Nikdy nezískal titulovou šanci, organizace však věděla, že jeho jméno téměř vždy znamená tvrdý a nepříjemný zápas.
Přezdívka The Damage přesně vystihovala jeho styl i vzhled po zápasech. Elkins nepatřil mezi nejrychlejší ani technicky nejelegantnější bojovníky. Soupeře lámal tlakem, wrestlingem, fyzickou odolností a schopností pokračovat i ve chvíli, kdy by jiní začali hledat cestu ven.
Právě dlouhodobé hromadění ran dnes dává jeho rozhodnutí další význam. Kariéra profesionálního bojovníka se nepočítá pouze podle večerů pod světly. Za každým z jeho třiceti zápasů v UFC stály týdny tvrdého sparingu, shazování váhy a regenerace. Jak ukázalo také poslední vážné zranění Conora McGregora, jediný špatný pohyb může změnit další měsíce života.
Jeden obrat z něj udělal symbol nezlomnosti
Nejslavnější okamžik Elkinsovy kariéry přišel v březnu 2017 proti Mirsadu Bektićovi. Neporažený talent ho dvě kola jasně přehrával, dostával na zem a zasypával údery. Američan vypadal zničeně a zápas mířil k přesvědčivé porážce. Ve třetím kole však znovu zatlačil, trefil kop na hlavu a následnými údery favorita ukončil.
Vítězství se dodnes připomíná jako jeden z největších obratů v historii UFC. Nebylo postavené na jedné náhodné ráně. Elkins nejprve musel přežít dlouhé minuty, během nichž dostával tvrdý výprask, a přesto nepřestal věřit, že se situace může změnit.
Výhra nad Bektićem byla součástí šestizápasové série, kterou ukončil až budoucí šampion Alexander Volkanovski. Elkins tehdy ukázal, proč se v organizaci udržel tak dlouho. Sám dnes říká, že nestačilo být tvrdý. Musel se průběžně učit a přizpůsobovat, protože bojovníci, kteří se přestanou vyvíjet, z UFC rychle zmizí.
UFC mu na rozloučenou žádnou úlevu nedalo
Posledním soupeřem nebude jiný veterán ani soupeř vybraný pro slavnostní exhibici. Yadier del Valle má bilanci 10-1, je o šestnáct let mladší a v UFC už dvakrát zvítězil škrcením v prvním kole. Naposledy sice na body podlehl Jordanu Leavittovi, přesto vstupuje do duelu jako mimořádně výrazný favorit.
Generační rozdíl dobře ukazuje jednoduché srovnání. Když Elkins v roce 2007 debutoval mezi profesionály, del Vallemu bylo deset let. Američan však podobný výběr očekával. UFC podle něj nerozdává laskavosti a on sám vždy věděl, že na nejvyšší úrovni musí každý odvést svou práci bez ohledu na zásluhy.
Turnaj UFC Vegas 120 se koná v Las Vegas v sobotu 8. srpna, pro české publikum poběží hlavní karta v noci na neděli. Duel Elkinse s del Vallem je zařazen mezi hlavní zápasy večera. Výsledek už nic nezmění na tom, že veterán odchází s jednou z nejdelších kariér v historii organizace.
Žádné holé klouby, možná ale návrat na žíněnku
Konec v MMA nemusí znamenat úplné opuštění soutěžení. Elkins připustil, že by si někdy dokázal představit čistý wrestling například v organizaci Real American Freestyle. Tam nehrozí údery ani kopy do hlavy a mohl by dál využívat disciplínu, na níž vystavěl velkou část kariéry.
Podobnou cestu dnes volí více známých jmen. Po letech mimo klec se k soutěžení v grapplingu vrací také Zabit Magomedsharipov, aniž by tím obnovoval profesionální kariéru v MMA. Pro Elkinse by takový start mohl být způsobem, jak si zachovat kontakt se sportem a současně dodržet slib, který dal manželce.
Ten se týká především boxu bez rukavic. Při pohledu na krvavé zápasy, které absolvoval i v běžných MMA rukavicích, Elkins tuto možnost odmítl okamžitě. Jeho poslední večer proto nemá být reklamou na další smlouvu ani přestupem jinam. Má jít o skutečnou tečku.
Ať už souboj s del Vallem dopadne jakkoli, Elkinsův odkaz nebude stát na titulech. Zůstane příběhem bojovníka, který v UFC vydržel šestnáct let, přežil několik generací soupeřů a z vlastní odolnosti vytvořil kariéru. Právě schopnost poznat, kdy už další ránu nepřijmout, může být jeho posledním důležitým vítězstvím.
Zdroje: Autorský text, MMA Fighting - rozhovor s Darrenem Elkinsem