Na zasněženém anglickém pobřeží se z ranní mlhy vynořuje silueta tréninkové haly. Uvnitř Tom Aspinall buší do pytle… a do zdi vlastní trpělivosti. Šampion bez šance bojovat říká, že tato nejistota drtí víc než bolest rozervaných vazů.
Zpřetrhané vazy? Snadné. Zlomené plány? Horší
Když se Tom Aspinall v červenci 2022 poroučel k zemi s prasklým kolenem, všichni čekali dlouhou pauzu. „Měl jsem před očima jasnou cestu zpět, kroky od berlí k prvnímu sparingu,“ vzpomíná v podcastu Demetriouse Johnsona.
Už o rok později poslal Marcina Tyburu k zemi za 73 vteřin a svět se mu znovu otevřel. Jenže… právě tehdy mu osud ukázal další překážku.
„UFC mi řeklo, ať jsem připraven… Ale na co?“
Od listopadové výhry Jona Jonese nad Stipem Miocicem uběhlo půl roku. „Vedení UFC mi jen vzkázalo: trénuj, zůstaň ve formě. Ale datum? Nic. Vůbec nevím, co se děje. Chci zápas, ale nemám soupeře. Jones zůstává neaktivní, nikdo jiný prý nepřipadá v úvahu. Takže jsem ve slepé uličce a psychicky mě to ničí,“ přiznává Aspinall. Udržet extrémní formu měsíce bez jistoty souboje je jako držet ruce nad uhlíky a nechat neustále přisypávat.
Jon Jones a matematika času. Kolik let je pár měsíců?
„Jones je šampion, jeho jméno táhne, chápu, že zvažuje finance,“ připouští Tom. Jenže smířit se s tím je jiné než tomu čelit. Jon mezitím točí reality show v Thajsku, vyzývá Hasbullu na přetahovanou a užívá si života. Čas mezitím neúprosně utíká a nic se neděje.
Jak trénovat pro den, o němž nevíte, zda přijde
„Rozumím, že Jones chce maximum z posledních zápasů, které před sebou má,“ říká Angličan. „Já chci jen dokázat, že jsem nejlepší. Nejde o miliony. Jde o odkaz. Ale není dobré nechávat divizi těžké váhy stát na místě.“
Co na to UFC? Dana White stále věří, že se mu tento velkolepý duel podaří jednou vyjednat. Fanoušci mezitím počítají dny a memy s nápisem „Kde je Jon?“. A těžká váha spí.
