Je to životní bitva, která může být zároveň i tou poslední. Brněnský „Vagabund“ Andrej Kalašnik se tuto sobotu na domácí půdě utká o titul Oktagonu s Ionem Surdu. Jak však přiznává, vítězství by mohlo paradoxně znamenat konec jeho cesty.
Méně je více
Kalašnik vstupuje do titulového boje jako jiný bojovník. Pryč jsou dny, kdy bezhlavě polykal tréninkové dávky. V jednatřiceti letech se naučil svému tělu naslouchat. „Teď se stoupajícím věkem, už je mi jednatřicet, se snažím víc poslouchat své tělo a hlavu,“ přiznal v rozhovoru pro web kaocko. „Pokud jsem unavený, tak raději vynechám, abych zítra mohl předvést stoprocentní výkon.“
Tato změna přišla po hořké zkušenosti z roku 2023, kdy si připsal dvě prohry. Naučil se soustředit více na sebe než na soupeře, což podle něj nese své plody. Nyní je plně připraven i na pětikolovou bitvu... „Fyzička mi doufám neodejde. To by byl průser...,“ pravil s úsměvem.
Konec cesty... nebo nový začátek?
Pro brněnského bojovníka je sobotní večer vyvrcholením všeho, čemu zasvětil život. Zápas o pás na domácí půdě je scénář jako z filmu.
„Je to gró všeho. Splněný sen,“ pravil Kalašnik. „Všechno směřovalo k tomuto bodu. Od prvního stoupnutí na zápasnickou žíněnku to směřovalo k tomu, stát se šampionem velké organizace... Titul v Oktagonu je světový titul. Je to konec cesty. Nebo nový začátek.“
Skončit na vrcholu
Právě ona poznámka o „konci cesty“ vyvolala nejvíce otázek. Kalašnik otevřeně přiznal, že myšlenka na odchod v ten nejlepší možný moment je velice lákavá.
„Netajím se tím, že pokud vyhraju titul, tak třeba řeknu: Konec, dokázal jsem všechno, co jsem chtěl. A ukončím to na vrcholu jako šampion,“ šokoval svou upřímností.
Zároveň si však uvědomuje, že v jednatřiceti letech má stále co nabídnout. „Zatím jsem na tohle ve své hlavě nenašel odpověď. Uvidí se tam, jak to budu cítit,“ zamyslel se.
Jeho hlavní motivací není jen zápasit, ale být na špici. „Nerad bych si chodil jen pro peníze. Chtěl bych zápasit tak dlouho, dokud budu na vrcholu. A je jedno, jestli je ti 25, 31, nebo 37 let.“
Co potom?
A pokud by rukavice skutečně položil na zem? I na to má odpověď. „I teď se angažuju trenérsky,“ poznamenal. „V hlavě mám pořád nějaké projekty, co bych chtěl dělat. YouTube a Instagram mě baví... Nápady jsou, ale teď se nad tím nesnažím přemýšlet. Je tam pořád vidina titulu. Pak se uvidí.“