Některé zápasy nejsou jen o úderech a výhrách, jsou to příběhy vytesané do historie. Dana White prozradil, který fight považuje za nejlepší v dějinách UFC. A byla to jízda, při které diváci málem urvali střechu arény.
Zápas, který zbořil arénu
Dana White viděl tisíce zápasů. Od zaplivaných hal až po proslulou arenu Madison Square Garden. Ale jeden duel zůstává podle něj navždy nepřekonatelný – Matt Hughes vs. Frank Trigg 2. Psal se rok 2005, turnaj UFC 52. A to, co se ten večer stalo, vypadalo spíš jako film než sportovní utkání.
„Když řeknu, že je to můj nejoblíbenější zápas, nemyslím jen MMA. Myslím i box. Prostě úplně všechno,“ zavzpomínal White pro UFC.
Nenávist, špína a kop pod pás
Předzápasové napětí mezi Hughesem a Triggem by se dalo krájet. „Nenávidím ho, už jsem ho jednou porazil, a líp už to nikdy nepůjde,“ zněla Hughesova první reakce, když mu Dana navrhl odvetu.
Trigg si ale nedal pokoj. Při staredownu narušil osobní prostor tak těsně, že došlo na strkanici. A v samotném zápase? Low blow jako z wrestlingu. Kop do rozkroku, který rozhodčí neviděl. Hughes se kroutil v bolestech, zatímco Trigg si vzal záda a nasadil škrcení. Ironicky právě to škrcení, které Hughes předtím shazoval jako „techniku pro bílé pásky“.
Zázrak na zemi: Hughesův běh přes celý oktagon
Všichni si mysleli, že je konec. Hughes už byl pod Triggem, dusil se. Ale najednou – vstane, chytí Trigga, hodí si ho na rameno a doslova s ním přeběhne celý oktagon. A tam? Následuje totální obrat.
„Sedmnáct tisíc lidí vyskočilo ze sedadel najednou. Ta budova málem spadla!“ popsal Dana White moment, který si pamatuje, jako by se stal teprve včera.
Kdyby nebylo Hughese s Triggem, nebyl by ani McGregor
White přiznává, že právě podobné zápasy vybudovaly UFC do podoby, jakou známe dnes. Až pak přišel Conor McGregor, jehož hrubé vystupování proměnilo MMA v globální fenomén. Ale před Conorem tu byli chlapi jako Hughes, kteří mlátili nepřátele i se sebezapřením.
„Tohle byl nejlepší zápas, který jsem kdy viděl. Navždy,“ říká White.
