„Od té chvíle, co se mu to stalo, už jsem nejel na sto procent,“ přiznal Jiří Procházka ve své zpovědi po miamském nezdaru, čímž však nevědomky rozpoutal další vlnu útoků na svou osobu.
Samuraj pod lupou pochybovačů
Jiří Procházka se rozhodl jít s kůží na trh a otevřeně popsat své vnitřní rozpoložení během dubnového turnaje UFC 327. Jeho slova o ztrátě fokusu v momentě, kdy soupeř začal kulhat, měla být upřímnou sebereflexí, leč v dravém světě bojových sportů byla interpretována jako série výmluv. Fanoušci na sociálních sítích mu okamžitě připomněli, že po Ulbergově zranění následovala smršť šestnácti kopů, což s jeho teorií o milosrdenství a sparingu příliš nekoresponduje.
„Nejprve tvrdil, že to bylo milosrdenství, teď říká jen tréninkový zápas? Jiří by měl prostě přiznat, že podcenil sílu, s jakou na něj Carlos zaútočil,“ objevilo se v jedné z mnoha kritických reakcí pod profilem MMA Fighting. Otázky typu „co se stalo s jeho samurajským nastavením“ naznačují, že u části fanoušků začíná Procházkův mystický obraz pomalu praskat, pročež jsou jeho vysvětlení vnímána jako snaha omluvit fakt, že se nechal nachytat jedním přesným hákem.
Hromotluk z podpalubí si přisazuje
K už tak napjaté atmosféře přilil olej do ohně Josh Hokit. Tento zápasník, který sám sebe označuje za „Down Vato“, se do českého borce navážel už před turnajem v Miami, a nyní si nenechal ujít příležitost si kopnout do ležícího šampiona. Hokit, jenž s oblibou provokuje vše kolem sebe, se nechal slyšet, že Procházka nebyl v pořádku už před vstupem do klece, ba i že on sám na tom má lví podíl.
„Nikdy nebyl ve stoprocentní kondici. Vyřadil jsem ho z provozu již před zápasem,“ chlubil se Hokit a připomněl své dřívější výhrůžky o tom, jak českého válečníka srazí na kolena. Třebaže se Jiří snaží nad tyto provokace povznést a všem „expertům“ posílá vzdušné polibky, Hokitova slova jen dokreslují momentální situaci, kdy se do dříve nedotknutelného Samuraje strefuje kdekdo, kdo má do kapsy hluboko k respektu.
Budoucnost v mlze pochyb
Zatímco Procházka plánuje rodinnou pauzu a čerpá energii z novorozené dcery, jeho vyjádření o „padesátiprocentním výkonu“ v titulové bitvě bude ještě dlouho předmětem diskuzí. V nejprestižnější organizaci světa se na „kdyby“ nehraje, pročež se nabízí otázka, zda tato upřímnost Jiřímu v očích matchmakerů UFC spíše neublíží. Přiznat, že v boji o pás šampiona přestal jet naplno, je v komunitě, kde se cení instinkt zabijáka, vnímáno jako zásadní slabina.
Dokáže Jiří Procházka po návratu z rodinné dovolené utišit tyto hlasy přesvědčivým výkonem, nebo se jeho aura neporazitelného válečníka nadobro rozplynula v miamském horku?