Z klece duněla rána za ranou, diváci lapali po dechu a rozhodčí stál, jako by mu to bylo jedno. Zaspal snad, nebo čekal na zázrak?
Darren Elkins není žádné ořezávátko. Jeho přezdívka „The Damage“ není jen tak pro nic za nic, neboť tenhle veterán vydržel v kariéře tolik zásahů, že by z toho jiný složil trilogii válečných vzpomínek. Ale to, co se stalo na UFC 314, už nebyla tvrdost. To byla čistá tvrdohlavost, a k tomu přidaná špetka nezájmu ze strany rozhodčího.
Dobře začal, špatně skončil
Začátek vypadal slibně. Elkins šel na věc jako bulldozer, s vervou hodnou středověkého rytíře. Dostával Erosu pod tlak, trefoval, vrhal se po něm… někdy až moc. Jeden z jeho pokusů o skok dopředu skončil bolestivým upkickem, který ho okamžitě zchladil. Erosa se zvedl, Elkins se na něj vrhl znovu, ale už působil jako zvíře, které bojuje jen setrvačností. A pak to přišlo.
Zpocený chaos a letící kolena
Na první pohled to mohla být přetahovaná dvou vyrovnaných borců. Ale v momentě, kdy se Erosa opřel do kolena a trefil Elkinse přímo na hlavu, bylo jasné, že karty jsou rozdané. Elkins se začal potácet jako opilý turista v podchodě a zbytek kola připomínal pomalé dobíjení bezbranného těla. Kolena, lokty, pletivo… vše, co mohlo bolet, bolelo.
Rozhodčí v mlze? Beltran a jeho špatný úhel
„Mike Beltran tam prostě nebyl,“ komentovali rozhořčeně diváci na sociálních sítích. Opravdu… rozhodčí stál v tak nešťastné pozici, že viděl asi jen pot Elkinse odrážející se na pletivu. Nečinnost v těchto chvílích není statečnost, ale hazard se zdravím. „Tenhle zápas měl být ukončen dávno,“ dodávali i televizní komentátoři.
Kolik ran ještě snese „The Damage“?
Elkins ještě na zemi instinktivně sahal po noze soupeře, ale bylo jasné, že to už není boj o vítězství, ale čistý reflex přežití. Kdyby měl Julian Erosa v ruce meč, snad by mu ho Elkins ještě zkusil sebrat. To ale nic nemění na faktu, že ke konci zápasu už byl mimo hru a jen díky svému železnému čelu nespadl o pár minut dřív.